Mexico 2011

Plánování téhle výpravy prošlo několika fázemi. Ale vše nakonec dobře dopadlo a tak se naše výprava zformovala mezi Vánocemi a Silvestrem po telefonátu Šárky - nechceš letět do Mexika? No kdo by nechtěl. A tak jsme rychle mezi svátky dohledali spoje a zakoupili letenky z Prahy do Cancúnu. V lednu ještě proběhla jedna krátká schůzka s Danem Hutňanem (jaký to tam je - no přece výborný. Co si máme vzít - peníze, boty a lehké kalhoty do džungle, očkování proti žloutence, tyfu, tetanu. Co malárie - na tu se vykašli, ta je v létě :-) Co oblek - 5mm stačí, je tam teplo. Ubytování - zařídil jsem moc hezké, s WiFi. No a bylo to.

Sobotu a neděli před odletem jsme věnovali balení a dokončování pracovních povinností. Trošku strach jsme měli o nadváhu, ale nakonec jsme to zvládli s jedním zavazadlem navíc.

Na Schipholu Aleš přichází o krémy na opalování, které si nechal v příručním zavazadle.Naštěstí to byla poslední komplikace při nástupu do letadla přes Atlantik. Letadlo je vytížené skoro na 100%. Všechny nás překvapilo, že pití se musí platit.

Poprvé v životě jsme viděli, jak vypadá závod dvou dopravních letadel. Letěli jsme vedle sebe asi půl hodiny a kluci postupně přidávali, až jsme je u Grónska v letové hladině 300 definitivně předletěli.

Zbytek letu, s výjimkou dlouhých debat o tom, co si dáme, až přistaneme, se nic nestalo a tak jsme hladoví a utahaní vyrazili sehnat si auto. Po kratším boji jsme dostali auto za neuvěřitelných 40 USD na den. Bohužel Radimova banka mu až moc pečuje o kreditní kartu a tak pokus a zajištění jistiny vyhodnotila jako pokus o podvodnou platbu a neautorizovala transakci. Výsledek byl, že jsme si auto půjčili na jeden den.

Cesta do Tulumu byla dlouhá a s výjimkou několika retardérů na silnici i nezajímavá. Ubytování je hezké a tak si rychle popovídáme s Danem, dvěma Radky, Zdenálem a Kamilou o úspěších a neúspěších a vydáváme se na kutě.

22.2. Den první

Dnešní den jsme zasvětili autům a práci. Aleš hned ráno zasedl k počítači a jal se bušit nabídky - to prý aby bylo na chleba. Večer stále ještě pracoval, ale už se trochu usmíval a tak snad to dobře dopadne.

Vyrazili na rychlý nákup a dovlekli základní potraviny. Mufiny jsou výborné, pikantní sálám taky. Sláva, neumřeme hlady. Radimova a Radkova výprava do místní půjčovny nekončí vytouženým úspěchem a tak Radim s Danem jedou do Cancúnu vrátit auto a vzít si auto od Zdenála. Na letišti si ještě dávají jedno opravdu chlapské pivo na rozloučenou s partou, co odjíždí a pak se jedou podívat na hotelové komplexy. Miami hadr.

Radek se Šárkou se jdou podívat na pláž. Pláž je hezká s bílým pískem. Z pláže provedli průzkumnou výpravu směrem na památky. Sice skončili v ostnatém drátu, ale narazili na místo s varany. Vypadli fotogenicky. Zpátky se ještě stavili v Tulumu a pokračovali v průzkumu zdejších barů a hospod. Mají pár dobrých tipů a tak se už těšíme. Bašta zabalená v banánových listech, happy hours v barech… Je se na co těšit.

V Cancunu Radim vyřizuje auto na zbytek pobytu a spolu s Danem přiváží večer druhou partu. Jsou moc natěšeni a tak se domlouvá první ponor na Car Wash. Musíme se vyvážit a tenhle cenot je na to prý ideální. Takže hurá, zítra se v 8:30 vyráží na náš zdejší první ponor.

23.2. Cenot Actun Ha (Car Wash)

Dnes jedeme na náš první ponor v Mexiku do cenotu Car Wash. Snídáme párečky a už se moc těšíme. Kupodivu odjíždíme na čas. Ještě po cestě vyzvedáváme olova a jedno dvojče a můžeme vyrazit. Dan nechápe náš požadavek na dodatečné olova - prý nejsou potřeba. Měl pravdu. Mokrý oblek a 3mm backplate jsou v pohodě bez zátěže. To jsem ještě ale netušil a tak beru pro jistotu 2kg. Na konci ponoru je sundávám ale i s prázdným dvojčetem jdu po vyfouknutí křídla ke dnu. Hurá.

Vstup do jezírka je po schodech a pak pokračujeme doprava. Vyvazujeme šňůru na stromy a plaveme směrem do jeskyně. Míjíme ceduli (stopku) a nacházíme začátek jeskyňářské šňůry za kamenem. Cestou tam se proplavává krajem malého cenotu (viděli jsme žebřík) pak kousek dál se linka láme doprava a klesá dolů. Pokračovali jsme dál a v cca 35 minutě jsme točili za úzkou restrikcí. Na zpáteční cestě jsme hledali jump, ale nenašli. Návrat zpět do jezírka a přeplavání na druhou stranu a pokus najít linku na druhé straně. Dostali jsme se až k ceduli ale šňůru jsme nenašli. V lahvi zbylo cca 50 baru a tak jsme to vzdali.

Délka ponoru byla 103 minut, maximální hloubka byla 19m a průměrná hloubka 10,1m. Ponor pouze na dvojčata.

Odpoledne jsme vyrazila s Ivou, Šárkou a Radkem na Mayské památky v Tulumu. Památky jsou na malé ploše, spousta turistů a kýčovité záběry. Vyhlásili jsme soutěž o největší kýč. Tak uvidíme. Kandidátů (fotek) je spousta. Krom turistů se tady zabydleli i leguáni a dost se jim tady daří. Koukáme na hodinky a blíží se čas večeře. Koupání na pláži tedy bude jindy :-(

Přijíždíme domů a hádejte, co jsme viděli: Aleš, Bóža, Tomáš a Dan si sedí v bazénu, popíjí pivo a užívají si. Na večeři vyrážíme na placaté kuře.Zastavujeme u garáže, před kterou jsou deštníky a stolky. Placaté kuře je výborné a tak zmizelo během chvilky. Nákup (konečně jsme si koupili pivo a rum na desinfekci) a vyrážíme zpět. Probírání fotek, práce na nabídkách a popíjení piva. Naštěstí nás vysvobodila Iva s Tomem. Tom si při skoku přes plot vyhodil koleno a asi dost, protože na pokoji zkolaboval. Tak jsme otevřeli rum a zapili to. Pak jsme zapíjeli ještě něco jiného a nakonec nám zbyla necelá půlka láhve. Jsme vydesinfikování na další dny dopředu. Taky dobrá zpráva.

24.2. Grand Cenote

Dnes vyrážíme do Grand Cenotu. Po cestě vyzvedáváme dvojčata u Lukáše a Dan nám vyzvedl stage u Robieho. Míjíme Františka (supermarket) a za chvíli jsme u vjezdu do cenotu. Zaplatíme vlezné 120 pesos na osobu a můžeme dál. Cenot je větší než Car Wash a je také lépe vybavený.

Uvnitř cenotu je malý ostrůvek a z něj vedou 3 plata do vody. Přijeli jsme mezi prvními a tak si vybíráme stůl, snažíme se rychle nastrojit. Zvládáme to bez větších problémů a za chvíli se chystáme do vody. Dan nás trošku zpraží, protože nám ve vodě připomíná, abychom provedli předponorovou kontrolu bublecheck, záložky, plán ponoru….. Provedeno a tak můžeme vyrazit společně spolu s Danem a Bóžou po cavernové lince ke klasické ceduli STOP. Tady navazujeme šňůru a vyrážíme směr jeskyňářská šňůra. Grand Cenot je mnohem hezčí než Car Wash. Spousta krápníkové výzdoby a velké prostory.

Po 145 minutách jdou Aleš s Radimem z vody. Maximální hloubka je 13,2m a průměrná hloubka je 8,2m.

Šárka s Radkem se ještě kochají v jeskyni a jejich ponor se natáhl na necelé 3 hodiny. Ponor na dvojče a stage.

Za tu dobu, co jsme byli v jeskyni se ale cenot zaplnil koupači a šnorchlisty. Balíme věci a jdeme si udělat pár fotek na památku

Zbytek party přepadl hlad a tak skáčeme do auta a jedeme na pokoj něco sníst. Vykládáme láhve, dáme si nějaké sendviče a hurá na pláž. Přidává se k nám Bóža a Iva. Trochu si zaplaveme, zablbneme ve vlnách a je čas vrátit se zpět. Po cestě z pláže ještě srazíme pár kokosů. Otočka na pokoji a zpět na polévku. Je v ní půl kuřete. Dáváme si ještě pečené banány a nachos s avokádovou pomazánkou. Je dokonalá a Dan slibuje, že si ji uděláme sami.

25.2. Systém TuxKupaxa - cenot Nai Tucha

Dnes se začínáme potápět v systému, kde provádí skupina českých a slovenských speleopotápěčů vedených Danem průzkumy - v systému TuxKupaxa.

Příjezd je po šílené "džunglovce" (viz "polňačka") kolem "pravých" mexických usedlostí je drsný a posádka na zadních sedadlech na velkých výmolech znatelně trpí. Naštěstí mořskou nemoc nedostali a tak zastavujeme u hlavního cenotu systému - cenotu Nai Tucha. U cenotu jsou postaveny dvě palapy - domorodé chýše/přístřešky, kde se člověk může převléknout a schovat před deštěm či sluncem.

Vstup do systému je z malého jezírka, cenot je z půli otevřený, nutno vstupovat opatrně a nekalit. Nachystáme si cajky u auta a odnášíme necelých 60 metrů k vodě. Opatrně si nazout ploutve a sesunout se po zádech do jezírka a ponor může začít.

Zanoření do jeskyně je širokou kalivou chodbou. Ponor pokračuje velkými prostory s bohatou krápníkovou výzdobou. Je vidět, že tento systém není tak často potápěn - vše je pokryto tenkou vrstvou sedimentu a tak, nebýt vyvázané šňůry a pár ulomených krápníků, člověk má pocit, že je tady první.

Před ukončením ponoru jsme se vrhli na podvodní focení bez blesků s nasvětlováním pomocí světel. Výsledek nás mile překvapil.

Ponor včetně focení trval 111 minut, maximální hloubka 13m a průměrná hloubka 9,6m.Ponor na dvojče a stage.

Balíme věci a vyrážíme zpět. Na cestě zpět se zastavujeme na jídlo - takos s masem/rybou a zeleninou.

26.2. Systém TuxKupaxa - cenot Coop One

Dneska budeme pokračovat v potápění ve stejném systému jako včera, ale v jiném cenotu. Také dojde ke změně dvojic, Radek se bude dneska potápět s Danem v cenotu "Tres Estrellas" a budou hledat pokračování ve vytipovaném směru případného pokračování systému.

Zastavujeme u cenotu, sestavíme výstroj a nataháme ji dolů do cenotu. Představa, že ji taháme po žebříku je děsivá. Plaveme po hlavní lajně, původně avizované jumpy se ale překvapivě mění na Téčka :-(. Kaňon jsme napoprvé netrefili a tak se vracíme a naplaveme do něj již správně. Úplně na závěr jsme doplnili mapu od Dana – zaměření vstupní části.

Doba ponoru 103 minut, maximální hloubka 12,8 a průměrná hloubka 7,3m. Ponor na dvojče.

Radek objevoval s Danem v Tres Estrellas. Objevili nové chodby. Bohužel jinde, než chtěli a potřebovali. Pokračování v objevování a mapování bylo naplánováno na pondělí.

Večer jsme se všichni vydali na zasloužený steak. Trošku dohadů bylo o tom, jak si jej nechat připravit. Většina se, na doporučení Dana, rozhodla pro verzi 3/4 (tedy téměř well-done), Radim s Ivou se vrhli na pokus a dali si medium. Dostali krásný krvavý steak. Všichni byli nadmíru spokojeni.

27.2. Cenot Calavera

Cenot Calavera je na cestě do Cobá na pravé straně silnice, snad hned první cenot. Vstupné je 120 pesos.

Parkuje se kousek od cesty, nastrojujeme stage a jdeme cca 100 m k cenotu. Hladina je 3 metry pod úrovní povrchu a tak spouštíme postupové láhve do vody po provazu. Vracíme se zpět, nastrojujeme se, bereme dvojčata a vyrážíme k otvoru. Skok do vody, kontrola a jde se na to.

Navazujeme lanko na stopce a pokračujeme dál. Hloubka je tady až 18 metrů a je tady haloklina. Plujeme dlouhým tunelem. Je tady málo výzdoby, ale jeskyně je v této části krásně bílá. Míjíme velký stalagmit a pokračujeme dál. Na prvním "T" se dáváme doprava, po chvíli ale obracíme. Vracíme se zpět, zahýbáme na druhou stranu a pokračujeme dál. Odkládáme stage na 140 barech. Chodba mění ráz a z původního tunelu se stává křivolaká cesta s většími síněmi a úzkými pasážemi. Jeskyně působí dojmem, že vznikla po zhroucení stropu a v některých místech stihly krápníky dorůst. Míjíme několik odboček doleva nahoru - prý vedou do zavřeného cenotu. Tmavý sediment by tomu nasvědčoval. Pokračujeme a náhle dochází ke změně. Z chodby se stává nízká široká sloj. Vápenec je zvětralý do bizarních malých útvarů/háků a mění se i barva kamene z bílé na zelenožlutou. Poněkud strašidelné. Otočka a návrat zpět. Po cestě potkáváme Šárku s Radkem, kteří si šli vyzkoušet jump v 1m vysoké, extrémně kalivé chodbě. Před východem uděláme několik fotek. Pár se jich vyvedlo.

Doba ponoru 170 minut, maximální hloubka 18,8m, průměrná hloubka 11,7m. Ponor na dvojče a stage.

Konečně můžeme ven. Šplháme po žebříku a když jsme nahoře, málem padáme zpět (pánové). Proti nám jsou 2 páry prsou. Němky se sem přišly opalovat a vykoupat. Hezký pohled. Ještě že jsme se drželi pevně žebříku.

Balíme věci, taháme lanem láhve z vody a vyrážíme domů. Jsme z ponoru utahaní. Nicméně na nás čeká malé překvapení v podobě škorpióna.
Kolem půl šesté vyrážíme na jídlo. Venku pořád lije, ale hlad je hlad. Bohužel v rybí restauraci je plno a dokud nepřestane pršet, nikdo asi ven nepůjde. Kroužíme městem a nalézáme restauraci, která se nám z venku líbí. Jídelní lístek mají jen ústní. Poté, co jej na nás sympatická slečna vychrlí, Šárka se ptá, jestli můžeme nakouknout pod pokličky. Můžeme. Vybíráme si jídla a čekáme, co nám nakonec přinesou. Šárka nám objednává drinky (ananasový koktejl). Vše je chutné a dokonce i levné. Za 4 jídla a pití platíme 260 Pesos a to včetně dýška.

28.2. Systém TuxKupaxa - cenot Tres Estrellas

Vstup je z cenotu vzdáleného cca 60 metrů od silnice. Nataháme věci do jeskyně a jdeme na ponor.

Doba ponoru 156 minut, maximální hloubka 13,4m, průměrná hloubka 11,7m. Ponor na dvojče a stage.

Radek mapoval prostory s Danem, ale po ponoru mu není dobře – bolí jej ucho.

Večer jdeme na placaté kuře a nakupujeme zásoby jídla a pití. Domlouváme se, že zítra uděláme odpočinkový den. Večer se scházíme u Dana a probíráme ponory, RB, nehody ale hlavně trénujeme (Bóža a Radim) nahazování smyček na krápníky. V jednu chvíli to v místnosti vypadá tak, že by se ani pavouk za to nemusel stydět.

1.3. ChichenItzá s návštěvou palírny tequily

Rozhodli jsme se zařadit pauzu a vyrazit po Mayských památkách. Na Danovo doporučení se snažíme odjet ráno tak, abychom v ChichenItzá byli kolem 9 hodiny. Auto jsme zaparkovali před obřím parkovištěm. Jsme mezi prvními a tak máme celý prostor téměř pro sebe. Místní prodejci začínají pomalu rozestavovat své stánky a my se vydáváme k pyramidě El Castillo a hledáme ten správný úhel k focení. ChichenItzá je jeden ze sedmi divů světa. Začínáme tušit proč. Pyramida je nádherná. Stojí na místě původního chrámu postaveného kolem roku 800n.l. El Castillo je zároveň Mayský kalendář a chrám. V den rovnodennosti navíc stín pyramidy vytváří na jednom schodišti stín hada který stoupá a klesá a je napojen na kamennou hlavu dole u schodiště. Pyramida má 9 pater rozdělených na dvě - tedy 18 teras, které zobrazují 18 měsíců, každé ze 4 schodišť má 91 schodů, což spolu s vrcholem dává 365 dnů v roce. Na každé fasádě pyramidy je 52 panelů, které připomínají 52letý cyklus v Mayském kalendáři. Kdyby měli dnešní mobily, asi by si nemuseli stavět takhle velké kalendáře :-)

Míjíme Platforma de Los Cráneos - stěny jsou pokryté rytinami lebek (odtud ten název) a uvnitř bývaly hlavy obětí. Brrr.

Gran Juego de Pelota je další obrovská stavba - vlastně hřiště na míčové hry s výbornou akustikou a dvěma kamennými kruhy místo branek. Pravidla se v čase měnila a zdá se, že mužstvo, které prohrálo bývalo obětováno. Že by se zde inspiroval Tichonov?

Na naší "okružní cestě" míjíme odbočku k posvátnému cenotu Sagrado a před námi roste les sloupů patřící ke třem budovám - Templo de los Guerreros, Templo de Chac-Mool a Bano de Vapor. Pokračujeme dál ke kruhové stavbě El Carakol - observatoři. Místo odkud kněží sledovali postavení hvězd a určovali dny pro rituály, svátky i dny, kdy je potřeba sadit kukuřici či ji sklízet. Cestou míjíme cenot Xtoloc se spoustou veverek. Z tohoto cenotu Mayové brali vodu. Bohužel později bylo zjištěno, že je spojen s cenotem Sagrado, kam se obětovalo….

Teplota stále stoupá a tak se rychle vracíme kolem pyramidy El Castillo. Místní prodejci obsadili všechna místa a turistů je požehnaně. Ještě rychle k posvátnému cenotu a pryč.

Na zpáteční cestě zastavujeme ve vesnici na jídlo. Typická místní restaurace - střecha, pod ní stoly a pracuje zde celá rodina. Jídlo je skvělé. Jejich omáčky, salsy a tacos jsou vynikající.

Cestou se stavíme v místní palírně tequilly. Proces výroby je velmi jednoduchý - po 7 letech se modrá agáve sklidí, naseká na půlky, dá do pece a peče se 72 hodin. Vychladlé pinas jsou rozdrceny pomocí "mlýnského" kamene na stojato a naházeny do kádí, kde probíhá kvašení. Po 2-5 dnech je fermentace hotová a po 2 destilacích je tequilla hotova.

2.3. Systém TuxKupaxa - cenot Nai Tucha

Dnes jdeme do Nai Tuchy. Doba ponoru 135minut, maximální hloubka 14,5m, průměrná hloubka 9,3m. Ponor na dvojče a stage.

Dan dnes vyplaval po 4 hodinách. Bohužel chodba, která vypadala nadějně po chvíli skončila a tak vyvázal cca 70 metrů.

Na večeři jedeme do rybí restaurace. Dáváme si pescadosfritos - mořskou rybu a salát z mořských . Zuby má strašidelné, ale chutná dobře.

3.3. Systém TuxKupaxa - cenot SacXiquim (sak čikim - Bílý ocelot)

Přístup k cenotu je pěšinou od cenotu Coop One. Vzdálenost je cca 300 metrů. Vstup do vody je bahnitý a smrdutý, šňůra je vyvázána nad vodu na krápník za velkým stromem.

Plaveme po hlavní lince a po 42 minutách doplaveme na konec do otevřeného cenotu. V minulosti tady kluci viděli jaguára. Opatrně vystrkujeme hlavu z vody. Dnes tady bohužel nebyl. Plaveme tedy zpět a prozkoumáváme boční chodby,

Doba ponoru 190 minut, maximální hloubka 14,2m, průměrná hloubka 8,6m. Ponor na dvojče a stage.

4.3. Systém K'ooxBaal - cenot Ha'akKak (Ha'asKak)

Po super džunglovce dojíždíme do místa, kde začíná cca 60 metrová stezka do džungle. Dan nám ukazuje cestu k cenotu. Nataháme si věci do cenotu. Někdo se nastrojí venku, ostatní uvnitř. Aleš nakonec lituje, že se strojil uvnitř, protože v cenotu je sice chladněji ale dusno. Všichni konečně nastrojeni a Radek s Šárkou vyráží po lince do jeskyně. Aleš s Radimem vyráží o chvíli později. Jeskyně je mírně kalivá a po proplavání první dvojice se uvolňuje malinkaté množství sedimentu ze stropu. Jeskyně je nejméně vyzdobená ze všech, které jsme dosud navštívili. Krápníková výzdoba je pouze na začátku a je sporadická

Doba ponoru 144 minut, maximální hloubka 16,8 m, průměrná hloubka 11,7 m. Ponor na dvojče a stage.

5.3. Systém TuxKupaxa - cenot Nai Tucha

Ráno v 7 se na zahradě děly věci - Dan učil Bóžu mapování a zaměřování polygonu. Natahal krásný polygon mezi palmami a přes bazén a mohlo se začít. Tomáš s Radimem se přidali k Bóžovi a začala velká taškařice. Výsledky dosud nejsou známy - místo abychom je zadali do počítače, prchli jsme raději do džungle na ponory.

Dnes jsme se rozdělili do několika skupin. Tomáš s Bóžou vyrazili mapovat tunel do Coop One, Dan s Radkem prolézali džungli, Šárka si dala sólo ponor v NaiTuchi a Radim s Alešem šli tamtéž hledat kosti č. 2.

Doba ponoru Radima a Aleše je 153 minut, maximální hloubka 14,6 m, průměrná hloubka 9,6m. Ponor na dvojče a stage.

Večer pokračoval zpracováním výsledků z mapování a parta byla tak zabraná, že málem zapomněla na večeři. Naštěstí Aleš zmobilizoval akci "placaté kuře". Bylo výborné. Radek po návratu dokresloval půdorys jim zmapovaných chodeb kolem nových cenotů.

6.3. Systém DosOjos - cenot DosOjos

Ráno skvělá snídaně (vajíčka se slaninou) a pak překvapení ve formě téměř prázdné zadní pneumatiky. Radek s Danem vyráží spravit pneumatiku. Vrací se s "novou", koupenou od opraváře za 420 pesos. Původní se rozlepila v místě staré praskliny na boku.

Se zpožděním vyrážíme k DosOjos. Po sjetí z dálnice Dan platí vstupné 100 pesos na osobu a jedeme cca 10 minut po prašné cestě k cenotu. Místo je obrovské, upravené se stoly, toaletami a stánky s tričky. Dan nám ukazuje Oko 1, Oko 2 a vysvětluje, jak z cavernové linky na jeskyňářskou.

Po nastrojení jdeme do Oka 1 a vydáváme se s Alešem po kavernové šňůře. Navazujeme jump na jeskyňářskou a po cca 80 minutách jsme v místě, kde jsou 2 šipky. Jedna ukazuje do DosOjos (3250ft), druhá do cenotu na T (1250ft). Plaveme ještě 250 ft k další šipce. Před námi haloklina a nic zajímavého. Vzduchu spousty, ale přesto se otáčíme (88. minuta ponoru). Zpět to jde s proudem výrazně rychleji. V cenotu vidíme Šárku s Radkem a za chvíli je i doplaveme. Po návratu do cenotu jsme se rozhodli dokončit kolečko a tak pokračujeme proti směru hodinových ručiček po cavernové lince. Doplaveme do Oka 2 a pak zpět přes Batcave do Oka 1.

Doba ponoru Radima a Aleše je 201 minut, maximální hloubka 9,6 m, průměrná hloubka 5,8m. Ponor na dvojče a stage.

Po vynoření nás čeká déšť a tak rychle balíme a jedeme domů. Večer jdeme do stejkárny.

7.3. Systém TuxKupaxa - cenot Nai Tucha

Ráno probíhala debata, kam se jdeme potápět. Dan s klukama šli na povrchový průzkum v okolí cenotu Nai Tucha a dohledat další cenoty. Radek s Šárkou se rozhodli pro Coop One a podívat se na tunel tvaru T, který jsme poprvé nestihli proplavat až do konce. Noa Aleš s Radimem se rozhodli pokořit konečně kosti v Nai Tucha.

Kosti jsme našli. Doba ponoru je 181 minut, maximální hloubka 13,6 m, průměrná hloubka 9,6 m. Ponor na dvojče a stage.

Radek s Šárkou proplavali snad všechny chodby v Coop One a Dan s klukama prováděli průzkum suchých částí cenotů na spáleništi a v okolí a natočili krásné video.

Večer jdeme na tachos. Mají plno, ale nakonec jsme se vmáčkli kolem stolu. Večer balíme věci, loučíme se a odjíždíme směr Palenque.

8.3. AquaAzul a Misol Ha

Cesta byla dlouhá. V noci nás trápily všudypřítomné a téměř neviditelné zpomalovače. Nad ránem dojíždíme na stanoviště s vojáky. Mluví na nás španělsky a my jim nerozumíme. Nakonec jsme pochopili, že se jedná o kontrolu a tak vystupujeme a vojáci prohledávají auto na výbušniny. Pochopitelně nic nenachází a tak nastupujeme a pokračujeme.

Ráno si všímáme, že krajina je jiná. Je pořád placatá, ale je zde víc půdy a džungle je vykácená a je zde spousta rančů a zvířat v ohradách. Před námi se začínají zvedat kopce - neklamné znamení, že se blížíme k Palenque. Míjíme město a pokračujeme směrem na San Cristobal. Radek řídí a nadává na retardéry, které nejsou téměř vidět. Chvíli se vlečeme za náklaďákem a pak najednou stojíme. Za chvíli zjišťujeme, že cesta před námi je zatarasená - Zapatisti se rozhodli pořádat pochod. Naštěstí odbočka k Aqua Azul je volná a tak měníme plán a jedeme k vodopádům. Projíždíme křižovatkou. Všude samí vojáci, náklaďáky a vypadá to, že se zde snad utábořili. Přijíždíme k vodopádům. Evidentně jsme první a tak si vychutnáváme ten pocit. Vodopády jsou nádherné, Něco málo sníme a vydáváme se na pochod kolem vody. Cesta je rámována stánky, ale výhled na vodopády je úchvatný. Fotíme a nahoře nacházíme místo, kde je možné vlézt do vody. Prolézáme tůňky a čachtáme se jako kačeny. Po chvíli pokračujeme dál. Stupně jsou menší a menší a najednou jsme zastaveni pracovníkem parku - prý dál už ne. Obracíme se a jdeme pomalu zpět. Džungle je tady úplně jiná. Stromy mnohem vyšší, na stromech je spousta přisedlých květin a lišejníků. Prodejci se na nás vrhají a nabízí všechno možné. Jsme zatím jediní turisti. Kupujeme si nějaké suvenýry a na parkovišti si dáme oběd a jdeme se ještě vykoupat.

Po koupání se ptáme, jak je to s blokádou. Místní policista říká, že už je to otevřené. Bohužel není. Měníme tedy plán a jedeme zpět k vodopádu Misol Ha. Po chvíli jsme u odbočky, platíme poplatek za použití silnice a můžeme jet.

Dole nás čeká parkoviště s restaurací a kousek dál pak míjíme chatky a jsme u vodopádu. Vodopád je vysoký 35 metrů a je úchvatný. Jdeme pěšinkou za ním a dostáváme se do jeskyně, která vede do skály. Nevzali jsme si baterky a nechce se nám platit za jejich zapůjčení a tak dojdeme až tak, kam vidíme a jdeme zpět. Jdeme dolů po proudu a nacházíme pěknou tůňku. Svlékáme se do plavek a postupně plaveme proti proudu k vodopádu.

Moc se nám tady líbí a tak se rozhodneme tady přenocovat. Zamlouváme jednu chatku (520 Pessos za 4 lidi a noc). V restauraci si dáváme baštu. Aleš si objednal kuře Rancheros. Aleš nejí rajčata a tak jich dostal požehnaně. Ale zvládnul to.

Večer uléháme unaveni a po předchozí noci, kdy jsme spali v autě, si konečně můžeme natáhnou tělo. V noci nás probouzí hrozný řev. Zní to jako chrápání či co, zdroj se pohybuje a nakonec utichá. Je hrozná zima a tak beru zavděk dekou, kterou nám připravili.

9.3. Palenque

Ráno se budíme a vyprávíme si zážitky z noci a uvažujeme, co to bylo za strašný řev. Určitě jaguár. Posnídáme naše zásoby a vyrážíme směr Palenque.

Město objíždíme a jedeme směr Archeologicalsite. Parkujeme a hned se nás ptají, zda nechceme houby. Nechceme. I bez nich si připadáme jako v rauši.

Palenque je krásné místo v horách. Chrámy jsou rozesety na menším území než v ChichenItza. Je tady ale velký rozdíl - konečně se můžeme staveb dotknout a prolézt. Vstupujeme dovnitř a před námi je El Palacio a komplex tří paláců po naší pravé ruce. Vstupujeme do Templo XIII. Zde je hrobka ženy (Rudá královna) se sarkofágem. Spolu s kostrou zde bylo nalezeno na 1000kusů kusů jantaru.Spekuluje se o tom, že to byla žena vládce Pakala, který je pohřben ve vedlejším Templo de las Insripcioners. Ten bohužel není přístupný veřejnosti. Pokračujeme k El Palacio - velké stavbě rozdělené do čtyř nádvoří s bludištěm místností a chodeb. Archeologové se domnívají, že se jedná o palác vládce. Slunce se začíná zvedat a tak si sedám do stínů a poslouchám průvodce.Povídá o tom, kde seděl panovník (na slunci) a že to bylo považováno za poctu, hosté naopak ve stínu. O tom, že zajatci byli předváděni na jednom nádvoří i o tom, že věž v El Palacio je našikmo a má uprostřed "komín", kterým dopadá slunce jen v dny rovnodennosti a v tyto dny věž nemá stín.

Pomalu se zvedáme, prolézáme místnosti a vstupujeme dovnitř budovy, kde je spleť chodeb - trochu připomínají katakomby.

Pokračujeme přes potok ke skupině Grupo de las Cruces (skupina křížů) postavená synem vládce Pakaly. Stoupáme k jednotlivým chrámům a obdivujeme zachovalé hřebeny střech chrámů. Prolézáme památky a fotíme a fotíme a fotíme.

Přecházíme do další části a po cestě si každý kupuje suvenýry. Pak ještě odbočíme do džungle a hledáme Chrám Jaguára. Místo něj narazíme na chrám Bello Relieve, který je ztracen v džungli mimo turisticky přístupnou oblast. Přesouváme se kolem El Palacio do části Grupo Norte a pak zpět k východu. Po cestě zpět si uvědomujeme, že chrám, který jsme celou dobu hledali je skryt pod kopcem hned za vstupem. Nedokážu si představit, jak na některé památky v džungli archeologové mohli vůbec přijít.

Je čas vyrazit zpět. Plánujeme se vrátit k vodopádu, ale nakonec zastavujeme po cestě na jídlo (placaté kuře) a kousek dál je řeka. Rozhodli jsme se zůstat tady. Parkujeme auto a jdeme k vodě. Voda je krásně čistá a ve vodě je spousta ancistrusů. Přes řeku sedí rodinka Mexičanů a mají piknik. Kousek dál skáčou kluci do vody. Lezeme do vody a užíváme si to.

Radek potřebuje ještě vyzvednout nějaké peníze a tak se cestou zastavujeme ve městě. Úzké uličky, centrální park, všudypřítomná policie a krásný výhled na kopce v pozadí.

Cesta zpět probíhá v poklidu a vzhledem k času se rozhodujeme zastavit příští den v Calakmulu. Hledáme ubytování v okolí, ale nemáme moc štěstí. Nakonec se ubytováváme u místních. Bohužel je bouřka a vypadne proud. Pro nás to znamená, že nejde ventilátor a v místnosti je pekelné vedro a nějaká divná vůně. Posléze ji identifikujeme jako vonnou tyčinku ale necháváme je hořet - možná je to proti komárům. Je pekelné vedro, ale okno nejde otevřít. Máme záchod, ale sprcha a koupelna se skládá z židle a kbelíku s vodou. Nakonec se s tím všichni nějak popereme a utaháni uléháme ke spánku.

10.3. Calakmul

Je ráno a v místnosti je příjemně teplo. V noci se naštěstí rozpálená místnost přes plechovou střechu ochladila. Postupně se myjeme a jdeme na snídani. Je to poněkud nezvyk - tohle ubytování je opravdu jako z jiného světa. Na snídani dostáváme míchaná vajíčka ala Mexicána (míchanice s rajčaty :-)) a Aleš nevěří svým očím.

Nasedáme do auta a systém hlásí pokles v pravém zadním kole. Nejbližší pneuservis je kousek zpět a tak obracíme a za pár minut jsme v servisu. Tedy respektive v tom, čemu tady servis říkají - bouda u cesty, kde opravují pneumatiky. Šárka vysvětluje, které kolo uchází a za chvíli je kolo dole, dofoukané a ponořené do vody v blatníku z nějakého traktoru. Identifikovali místo, kde nám uniká vzduch a tak nastupuje další mechanizace - pomocí páky odlepit gumu od ráfku, odtrhnout starou záplatu, obrousit a nalepit novou. Za necelou hodinu je hotovo a nová záplata na svém místě. V mezidobí přijíždí grejdr a lidi ze servisu přečerpávají naftu do kanystrů, aby nám ji vzápětí nabídli. Nejsme si jisti čistotou a tak raději odmítáme.

Vracíme se zpět a odbočujeme z hlavní silnice na cestu vedoucí do národního parku. Platíme mýtné a čeká nás asi 60 km jízdy džunglí k archeologickému nalezišti.

Na cestě kromě 2 stopařů potkáváme už jen nosály a ptáky podobné pávům. Bohužel nepočkali na nás a utekli.

Na parkovišti u vstupu stojí jen dvě auta. Když platíme a zapisujeme se do knihy, tak zjišťujeme, že jsme třetí výprava a před námi jsou jen 4 lidé. Nádhera. Ještě vyfocení "pávů" na parkovišti a můžeme vyrazit

Calakmul je místo objevené "bělochy" až v roce 1931 a v současné době zde probíhají archeologické práce. Rozkládá se na ploše cca 100km² a asi 6500 budov. Calakmul soutěžil o moc s Tikalem, který je asi 100 km vzdálený a leží v Guatemale. S předchozími místy se to nedá srovnat. Zde probíhají archeologické práce a tak pouze udělali cesty džunglí, které vedou kolem památek, které postupně odkrývají.

Prohlídkové trasy jsou tři. Vybíráme si tu nejdelší cestu. Začátek vede po stezce, patrně jedna z dobových cest, po kterých chodili staří Mayové. Chodník se pak napojuje na cestu, která nás vede kolem jednotlivých památek. Užíváme si prolézání ruin a slyšíme stejné zvuky jako u vodopádu Misol Ha. Trošku máme obavy - potkat jaguára se nám moc nechce.

Procházíme cestou dozadu do oblasti Gran Acropolis a Radim šplhá na Estructura XIII. Vrchol stavby je nad vrcholky stromů a z vrcholku je vidět pyramida. Za chvíli jsme na střeše všichni. Ten výhled je kouzelný. Po krátkém zastavení pod stromy (začalo pršet) se přesouváme k pyramidě. Šplháme na vrcholek a kocháme se okolím. V dálce jsou dešťové mraky, ale zdá se, že se od nás vzdalují. Rychlý přesun k vedlejší pyramidě - Structura 2. Překvapuje nás hluk. Po chvíli jsme našli jeho zdroj - generátor proudu. Po chvíli se z nitra pyramidy vynořil archeolog. Pokoušíme se jej uprosit posunky, aby nás pustil nehlédnout dovnitř. Stejně jako dělníci na začátku je neoblomný a s úsměvem naznačuje, že ne. Lezeme tedy nahoru. Tahle pyramida patří mezi největší v Mayském světě, základna měří 120 metrů a má 45m na výšku. Zajímavostí je, že jsou to vlastně pyramidy 2. Na tu původní postavili druhou. Nahoře pak bylo 9 místností. Některé sloužily k přípravě jídla, v jedné byla dokonce sauna. Koukáme se do okolí. Dešťový mrak se podezřele blíží. Slézáme dolů. Začíná pršet a tak se běžíme schovat pod strom. Přestává pršet. Začíná lít. Po chvíli pod stromem prší jako na volném prostranství. Vzdáváme to a běžíme k autu. V botách nám okamžitě čvachtá a není na nás ani jedna niť suchá. Dobíháme k autu a přestává pršet. Přezouváme se a hledáme suché oblečení. Za chvíli se objeví Aleš. Přečkal část deště na WC. Cestou zpět bereme stopaře z rána a vyložíme je v kempu. Po cestě se dozvídáme, že onen "řev" je řev opic, kterým si označují region anebo při změně počasí. Původně jsme v kempu chtěli něco sníst, ale majitel se někam zaběhl a tak nasedáme do auta a jedeme směr Tulum.

Na cestě se zastavujeme v městečku na jídlo a pokračujeme domů. Kontrolu na cestě projíždíme bez problémů a domů přijíždíme kolem 9 večer. Na benzince ještě kupujeme pivo a u cesty jídlo zabalené v banánových listech. Pokoj nám v Kohunlichu nechali stejný a tak se zavrtáváme do našich postýlek a usínáme.

11.3. Tulum, odlet

Dnešek je krátký a dlouhý zároveň. Ráno jedeme pro věci uložené u Lukáše a dozvídáme se, že Silva a Katka jsou již tady. Zastavujeme se u nich (DreamDiving) a sdělujeme si své zážitky. Bereme Silvu k nám a Šárka mu půjčuje průvodce. Začínáme balit věci a dosušovat boty, šňůry a oblečení ze včerejška. Po 10 hodině odjíždíme do centra na nákupy a necháváme umýt a vyčistit auto. Po hodince se scházíme a vyrážíme na pláž. Krátká koupel a rozloučení s Karibikem. Na zpáteční cestě se ještě stavujeme nakoupit deky a jiné suvenýry v jedné usedlosti na cestě do Cobá. Měli tu pestrý výběr a tak si každý z nás něco koupil. Na ubytování dobalujeme zbytek věcí, sprchujeme se a vyrážíme s krátkou zastávkou na Pollo en Caldo a u Františka pro pálivé omáčky.

Na letišti odevzdáváme auto, převažujeme zavazadla a zjišťujeme, že Aleš ztratil formulář vyplněný při příletu. Za chvíli je vše vyřízeno a my nastupujeme do letadla

Let proběhl bez problému a s Alešem jsme si užili vlastního videa a i volných drinků. Než jsme se nadáli, je tady přistání v Amsterdamu. Čekání na letadlo do Prahy si krátíme prohlídkou obchodů. V Praze přistáváme krátce před 18 hodinou. Je tady zamračeno, zima, hnusně. A tak začínáme šetřit dovolenou a peníze na příští výpravu.