Skála Sedlo

informace nejen pro potápěče

Historie

Svatojánské proudy jsou - nebo spíše byly - místem s pověstí jedné z nejkrásnějších pasáží Vltavy. Řeka zde významně zrychlila svůj tok a vstoupila do úzkého, skalnatého údolí plného zrádných kamenů, ale také lemovaného divokými břehy s mnoha romantickými zákoutími.

Za začátek Svatojánských proudů je zpravidla považován takzvaný Horní Slap, což bylo vlastně pokračování úzkého skalnatého hřebínku, táhnoucího se zde po úbočí okolních kopců dolů k řece. Ta v tomto místě protékala úzkou skalnatou soutěskou (některé zdroje udávají její šířku právě tak na proplutí jednoho pramene - voru). Z dálky viditelnou dominantou, zřetelně označující Horní Slap a tím současně i začátek Štěchovických (někdy také Skalních) Proudů bylo asi 10 metrů vysoké skalisko, které pro svoji podobu kamenného kvádru s mírně sníženým středem nese od nepaměti jméno Sedlo.

Z tohoto pohledu ("proti vodě") vyniká monumentálnost skály. Sedlo při pohledu po proudu. V pozadí je zřetelná skalní soutěska, v níž nyní stojí hráz přehrady Slapy. Sedlo ve čtyřicátých letech. Vzdutí Štěchovic přeměnilo původní divokou a nebezpečnou peřej v klidnou partii řeky. 

Proudy a zejména Horní Slap byla samozřejmě místa pro plavbu velmi nebezpečná a začátkem 17. století již významně brzdící potřeby dopravy a obchodu. Proto byly v tomto úseku provedeny rozsáhlé úpravy toku, spočívající kromě jiného v odstřelu velké části skalisek v Horním Slapu. Práce řídil Kryšpín Fuk z Milevska, opat kláštera strahovského, želivského a milevského, jehož péčí byl také na paměť splavnění tohoto úseku v roce 1643 vztyčen na Sedle pískovcový monolit s pamětním textem u paty a plastikou na horním konci. Na počest tehdejšího císaře Ferdinanda III byl sloup oficiálně pojmenován Ferdinandův, ale říkalo se mu také Solný, protože právě sůl byla - vedle jihočeského dřeva, budějovického piva a podskalské žuly - nejvýznamnější komoditou dopravovanou po Vltavě. Většina soli se totiž tehdy do Čech dovážela ze Solnohradska (Salzburg) na území Rakouska právě touto cestou a splavnění celé řeky mělo v tehdejší době zásadní přínos pro zásobování solí v Praze i ve velké části Čech. Tento význam si ostatně Vltava udržela více než 200 let (!!!) až do dokončení železnice z Českých Budějovic do Prahy ve druhé polovině 19. století (v prosinci roku 1871). Na vrcholku sloupu byla až do roku 1918 umístěná litinová silueta habsburské orlice. Po vzniku samostatného Československa byl ale symbol monarchie odstraněn - údajně byl vhozen do řeky a jeho další osud není známý. V roce 1721 byla poblíž Sedla postavena socha svatého Jana Nepomuckého. Podle něj později získaly Proudy přídomek Svatojánské. Sedlo a jeho okolí s hostinci Rádio a Záhoří a kapličkou na Rovínku se postupně staly jedním atraktivních turistických cílů té doby.

Bohužel tato krásná část řeky se nyní nachází zatopena přehradními nádržemi. V řadě publikací jsou přitom za hlavního "viníka" zatopení Svatojánských proudů považovány "komunistické" Slapy. Ve skutečnosti byly Proudy  "pohřbeny" údolní nádrží Štěchovice, stavěné od konce třicátých let do roku 1944, jejíž vzdutí sahalo až nad bývalý Horní Slap. Štěchovice byly ovšem z dnešního pohledu postaveny zbytečně vysoké - s další přehradou se totiž původně počítalo o něco výš proti proudu, než byly nakonec postaveny Slapy.

Výstavba nádrže Slapy (1949 - 1955) ale nakonec přece jen také zasáhla do historie Svatojánských proudů: definitivní umístění přehradní hráze v místech Dolního Slapu (peřeje ve skalnaté úžině asi 300 metrů pod Horním Slapem poblíž obce Třebenice) způsobilo, že prvních několik set metrů Svatojánských proudů včetně skaliska Slapy se nyní skutečně ukrývá pod hladinou Slapské přehradní nádrže. Stavitelé přehrady si naštěstí uvědomovali historický význam tohoto místa a tak v rámci výstavby přemístili do prostoru pod hráz alespoň sochu sv. Jana Nepomuckého a Ferdinandův sloup.

Jak jsme hledali Sedlo

Náš potápěčský team se na Slapech potápí již několik let a v součtu zde máme za sebou již několik set ponorů v různých lokalitách. Při jedné z výprav na podzim roku 2006 jsme se potkali s Honzou a Blankou, autory stránek o Svatojánských proudech a domluvili jsme se, že zkusíme zjistit, v jakém stavu se nachází bývalá dominanta Proudů - skála Sedlo.

Podle dostupných informací, map a starých filmů, fotek a leteckých snímků jsme odhadli, že Sedlo je o něco blíž současnému levému břehu Slapské přehradní nádrže v hloubce kolem 45 metrů. To je hloubka, která je sice již za hranicí běžně uznávaných limitů pro sportovní potápění, ale pro potápěče vybavené odpovídající výstrojí a zkušenostmi s ponory v podobném prostředí je dostupná. Na levém břehu je poblíž Sedla shodou okolností dobrý přístup k vodě po "náplavce" - panelové cestě, která končí až pod hladinou a je v sezóně používaná pro transport sportovních lodí  mezi Slapskou přehradou a řekou pod ní. Podle historických fotografií bylo jasné, že sedlo musí tvořit dominantu bývalého levého břehu řeky, takže jsme si mysleli, že pokud pod vodou doplaveme na hranu bývalého koryta a dáme se proti proudu, musíme na skálu zákonitě narazit i přesto, že viditelnost na Slapech bývá v těchto hloubkách omezena běžně jen na 1-2 metry. Po několika neúspěšných pokusech jsme ale pochopili, že to nebude tak snadné. Profil dna se vůbec nepodobal tomu, co jsme znali z historických fotografií, a tak jsme začali pátrat dál.

Rychle se ukázalo, že během výstavby přehrady změnil levý břeh zcela zásadně svoji původní podobu. Veškerá zemina a zvětralá skála, odtěžená z místa budoucí přehrady, byla totiž ukládána právě v těchto místech. Vznikla tak téměř 200 metrů dlouhá, 15 metrů vysoká a asi 50 metrů široká navážka, pod kterou původní břeh zcela zmizel. Po tomto zjištění zavládlo v našich řadách zděšení, protože se jednu chvíli zdálo, že Sedlo je navždy zasypané tunami hlíny a kamení. Těžko říci, zda "to tak akorát vyšlo", a nebo měli stavitelé přehrady přece jen ohled na monumentálnost a historický význam skály, ale po prostudování všech dostupných dobových fotografií a filmů jsme mohli s ulehčením konstatovat, že pata navážky dosahuje těsně k Sedlu, ale Sedlo samo by mělo vyvážení zeminy i stavbu přečkat vcelku bez újmy, s výjimkou toho, že v počátcích výstavby posloužilo jako objekt pro ukotvení kabelové lávky přecházející zde řeku.

To nám dodalo nové síly a také jsme se mohli na ponory daleko přesněji připravit. Ani tak to ale nebylo jednoduché. Ukázalo se, že různých skalních útvarů je v okolí víc, ale nakonec se - shodou okolností při novoročním ponoru 1.1.2007 - podařilo Sedlo skutečně najít a vyvázat vodicí šňůrou. Úplnou jistotu jsme ale získali až poté, co jsme na boku skály objevili jasné stopy po pamětních deskách (jejichž podobu ovšem neznáme a které bohužel zmizely neznámo kam). Na horní ploše je skála samozřejmě pokrytá několik desítek centimetrů silnou vrstvou bahna, ale po chvilce hledání jsme nakonec našli i betonový sokl, na kterém byl připevněn Ferdinandův sloup.

Sedlo dnes

Skála Sedlo se nachází ve vzdálenost něco přes 300 metrů od hráze Slapské přehrady, téměř uprostřed současného profilu toku. Zeměpisné souřadnice jsou N49,82450 E014,42987 (WGS84), přesné zaměření viz plánek. Úpatí skály je v hloubce cca -53 metrů pod hladinou (měřeno za normálního stavu vody), což je - pro zajímavost - zhruba ještě o 10 metrů více než je hloubka údolí pod Nuselským mostem v Praze. I pod vodou si zachovává svoji monumentálnost a tajemnou krásu. Dodnes jsou na skále zřejmá místa, kde byly umístěné pamětní desky i betonový sokl pro Ferdinandův sloup, do skály je zabetonovaný krátký kovový nosník bývalé kabelové lávky a asi nejzajímavější je, že na čelní straně skály směrem ke korytu řeky jsou pořád zřetelně patrné obrysy znaku Klubu českých turistů, který byl na skálu namalován zřejmě až ve válečných letech (jedna z mála dochovaných fotografií skály se znakem pochází z roku 1943). To, že i po více než padesáti letech pod vodou je znak, malovaný bílou "válečnou" barvou stále ještě patrný, lze považovat za malý zázrak. Od 10. května 2008 je na Sedle umístěna replika Ferdinandova sloupu v měřítku 1:2.

Informace pro potápěče

Lokalita Sedlo není určena nezkušeným potápěčům - jde o jednu z nejnáročnějších lokalit v našich vodách, srovnatelnou například s ponorem na kostel v Těchnicích na Orlíku. Její náročnost je daná nejen hloubkou, ale také nepříznivým prostředím: viditelnost i při použití silného světla málokdy přesahuje dva metry a teplota vody se pohybuje od 2 do 10 stupňů.

Nejlepší místo pro ponor je z náplavky na levém břehu, kousek od hráze. Přístup na náplavku je však omezen pouze na dobu, kdy je mimo provoz služba převážení lodí (tj. v praxi od jara do podzimu pouze na podvečerní hodiny) a navíc je formálně vyžadován souhlas správce toku - Povodí Vltavy. Okolní břehy jsou bohužel příliš strmé pro bezpečný sestup k vodě, takže alternativou zůstává buď použití člunu, nebo ponor z přístaviště na druhém břehu (což je z hlediska vzdálenosti srovnatelné, ale hloubkový profil je díky nutnosti překonat původní koryto ještě podstatně náročnější).

Celá lokalita je orientovaná v ose sever - jih a tuto osu zhruba sleduje i Sedlo. Při nástupu z levého břehu tedy vede v případě ztráty orientace nejkratší cesta zpět ke břehu přímo na sever. 

Z náplavky je Sedlo pod náměrem 218 stupňů, vzdálenost je asi 130 metrů. Čas od času bývá Sedlo také vybójkované, ale následkem čilého provozu plavidel není životnost bójek příliš velká a na tento orientační prvek tudíž nelze příliš spoléhat. K sedlu lze samozřejmě zkusit plavat přímo podle dna, nicméně udržet přesný kurs je vlivem členitého terénu poměrně obtížné a nalezení Sedla tímto způsobem tudíž  není příliš snadné. Navíc v okolí jsou i jiné, poměrně velké skalní útvary, které mohou při špatné viditelnosti potápěče zmást. Z tohoto důvodu jsme cestu vyvázali vodicí šňůrou. Šňůra začíná na pařezu nacházejícím se cca 100 metrů od náplavky směrem od hráze v hloubce asi 8 metrů (záleží samozřejmě na stavu vody v přehradní nádrži, místo je zpravidla označené i bójkou z PET lahve) a pokračuje jižním směrem dolů přímo k Sedlu. Vzhledem ke schodovité konfiguraci terénu jde šňůra místy volnou vodou, ale v několika místech se naopak může ztrácet v bahně. Je proto nutné ji trvale a pečlivě sledovat až do chvíle, než se v hloubce kolem 40 metrů náhle ze tmy vynoří mohutná čelní stěna Sedla. Ještě kousek plavání nad horní plochou a dorazíme k trámku, na který je šňůra vyvázaná. Trámek ční ze skalní rozsedliny asi uprostřed horní plochy Sedla. Délka celé trasy je asi 120 metrů a k jejímu překonání je zapotřebí 5-7 minut. Postupujeme-li od místa vyvázání přímo dolů na pravou stranu skály, můžeme v její dolní části zřetelně spatřit dvě prázdná místa po pamětních tabulích. O něco dále, již na stěně Sedla obrácené ke korytu, lze dobře rozeznat zbytky znaku KČT. Po obeplavání skály najdeme na druhé straně již zmiňovaný kovový nosník.

Hlavní atrakce nás čeká na horní ploše skály - poblíž hrany otočené ke korytu se na původním místě opět tyčí Ferdinandův sloup, přesněji řečeno jeho téměř tři metry vysoká replika z betonu. Na podstavci sloupu, na stěně obrácené k hrázi, je umístěna nerezová pamětní tabulka.

Při zpáteční cestě od Sedla vřele doporučujeme opět vyhledat vodicí šňůru a postupovat podle ní, nebo přinejmenším s povědomím o její poloze. Pokud se nám šňůru najít nepodaří, je potřeba vracet se zpět s malou směrovou odchylkou od severu, nebo naopak ve volné vodě dostatečně vysoko nad úrovní Sedla. Jenom tak minimalizujeme nebezpečí nečekaného a nepříjemného zachycení o vodicí šňůru. 

Vzhledem k hloubce je prakticky každý ponor v této lokalitě dekompresní. Nutné zastávky lze využít pro prohlídkou dalších zajímavostí, které se nacházejí při levém břehu. Zpravidla zde nalezneme různé opěrné zdi, vraky menších plavidel a další pozůstatky lidské činnosti, a většinou také množství ryb, jimž dominují okouni, candáti, štiky a ježdíci, ale občas jsou ke spatření i úhoři a sumci. Dlouhou chvíli si můžeme ukrátit i sběrem odpadků (kterých je tu bohužel stále dost). K jejich uložení je určena pravidelně vyvážená kovová klec umístěná v hloubce kolem osmi metrů přímo pod náplavkou.

 

(c) WILLYTEAM, www.willyteam.cz, fotografie z archivu Honzy a Blanky Reichardtových, a dalších historických zdrojů.

Další zajímavé odkazy.

Návrat Ferdinandova sloupu na skálu Sedlo ve Svatojánských proudech 10.5.2008

Stránka o Svatojánských proudech

Výlet do Svatojánských proudů v podání serveru iDNES

Největší internetová sbírka současných i historických fotografií Vltavy

Aktualizace: 12.5.2008