Willyteam
Rok 2010 jest (!) rokem krasomluvy!
Aktualitky
No, léto je pryč a podzim je tu... normálně listopad, tma, zima, déšt, už jen chybělo, aby začaly padat oblíbená HsH... brrr. Do toho náplavka nacpaná potápěníchtivými individui... co tu ty lidi hledaj v takové slotě... Naštěstí si aspoň voda ještě drží letní teplotu, takže pod hladinou bylo jako vždycky fajn, vidět je prima, pod Náplavkou byla (prý) i nějaká ta ryba, takže se nám v podstatě ani nechtělo z vody. Naštěstí Venca připravil mocné lákadlo v podobě voňavých steaků, a také ostatní dodali různé sladké i slané pochutiny, takže nakonec ani ta pozemní část akce nebyla špatná - jako vždycky ostatně :-) Nakonec i pršet přestalo, takže pohoda a prima akce!
Večerní akce tentokrát proběhla v pondělí, ale zato s poměrně hojnou účastí, a to včetně pozemního teamu. Volba padla na přístaviště a dobře jsme udělali - vidět bylo přiměřeně až nadprůměrně a zdejší lokalita poskytuje spoustu možností k vydovádění se v mnoha disciplínách, hloubkovými ponory počínaje, přes spletité navigační úlohy, až po výcvik diverzních a záškodnických činností (opět se ovšem potvrdilo, že hlavou zeď - totiž loď - neprorazíš :-) ). Voda je příjemně kafózní a pro cachtání jako stvořená, jen ryb tedy příliš mnoho k vidění nebylo. O dekožranici se tentokrát postaral zejména Venca, který dorazil s termohrncem plným naprosto úžasné dršťkové, kterou vkusně, chutně a výživně doplnila mrkev se šlehačkou, waffle s medvědy, zeleninový a rajčatový salát, šunka a další pochutiny. Prima akce :-)
14.-21.8.2010
Chorvatsko
-Borak
Zabalit a hurá na výlet k moři, potápět se,
slunit se a užívat si pohody Jadranu. Po úspěšném sjednocení osádky a kompletaci
zapomenuté výstroje doma a podobně, jsme radostně vyrazili na cestu k jihu. Ale
hned po pár hodinách se proti nám postavily brzdy, teda jen jejich destičky
(které podle hlavní kontroly před odjezdem měly ještě 4mm),vytvářet z kotoučů
železné špony se nám moc nechtělo, tak jsme museli najít někoho, kdo těm
destičkám bude rozumět lépe než "Muž vládnoucí nad elektrony". Servis byl
objeven rychle, destičky měli a jadranským tempem pan mechanik začal čarovat,
vše by bylo ok, jen kdyby ten "$ur*k" neztratil 1/4 brzdových destiček, přes dvě
hodiny tu destičku nehledal a pak nemusel jet koupit rovnou
novou sadu ke konkurenci. Ale pak už po 23 hodinách v autě konečně parkujeme u
základny AMA diving a vítáme se s legendami a mýty opředeným Peterem Kulanem.
Vše je pro nás potápěče, nepotápěče, ženy, děti a psi připraveno jak má.
Takže hurá hned večer na první ochutnávku slané vody. Večer byl zvolen záměrně,
aby jsme my zvyklí ze Slap nedostali zánět spojivek :-) Pak už další dny
pokračovaly zcela v naší režii, potápění, potápění, odpočinek, potápění, večerní
briefing
a tak stále dokola k naší plné spojenosti. Sice se našli i rozvraceči, kteří
tvrdili že voda je tu slaná a proto není dobrá, že je tu jen pět druhů ryb a
žádné sudy s tajemným obsahem, dokonce jedna JihoChorvatská matka, která nás
považovala za odnož
teroristů, kteří se chtějí bombami na zádech obětovat a zabít ji i její děti a
vrcholem byla zaručená informace, že dekomprese je jen mýtus. Zbytek se ale
nenechal odradit a úspěšně polykal litry vzduchu přes automatiku každý den.
Viděli jsme spousty krásných mořských tvorů a scenerií po kterých nás provázel
Petr Kulan Jr., jeden už skoro úplně mořem pohlcený vrak S-57 a užili se krásný
týden plný slunce, vln a pohody.
Díky všem !!!
Prázdniny a dovolené na nás konečně dolehly plnou silou, takže tentokrát se nás sešlo tak akorát do mariáše. Počasí ze začátku nevěstilo nic dobrého, ale nakonec se umoudřilo, takže jsme se mohli vrhnout vcelku pohodlně do gumy - teda aspoň někteří, zatímco JINÍ se soukali do tří laminátů... Inu, kdo chce kam... Pod vodou vládla tradičně pohoda a od nějakých deseti metrů bylo dokonce i něco vidět. Malinko jsme upgradovali jednu ze zastávek levobřežní cesty, nakoukli do šachty na provizorce (a objevili zde poselství stavitelů díla - nebo snad nezbedných potápěčů? - budoucím generacím) a projeli i ostatní pozoruhodnosti. Zezačátku se zdálo, že se ryby zase někam odstěhovaly, ale nakonec se na nás usmálo štěstí i v tomto směru - zkrátka a dobře - kapříci připluli, co víc si přát :-). Pod vodou jsme nakonec pobyli skoro dvě hodiny a bylo to moc fajn. Zasloužená dekobašta se odehrála dílem na Náplavce a dílem naproti u Páji - kromě stylového utopence se podával pršut, anglická slanina a skvělé slané brambůrky. Jako vždy Super akce :-)
Sobotní dopoledne jsme se nakonec v poněkud užším kruhu sešli na Bořené Hoře – informace o viditelnosti byly příznivé, tak proč se nepodívat na vráček Mi osmičky a další zdejší pamětihodnosti. Ranní supernevlídné počasí zřejmě odradilo většinu potenciálních návštěvníků, ale my jsme věděli svoje, takže jsme se odradit nenechali a za odměnu jsme si lomu užívali skoro sami. Ponůrek potěšil – objeli jsme všechny zajímavosti - opravdu důkladně prolezli vrtulník, němého to svědka vojenské blbosti a zpupnosti, nakoukli k pontonům, zajezdili si s pragovkou, okoukli místní skály a na závěr si trochu pocvičili na platě. Jen ryby se nám nějak schovaly – ze začátku jsme viděli dva kapříky, cestou pár okounů, na hranici dohledu se mihlo ještě něco většího, ale jinak nic moc…Když jsme vylezli, podle předpokladů se udělalo v podstatě pěkně, majitelé základny nám na chvíli rozsvítili i sluníčko (v ceně ponoru!), takže jsme poseděli a využili zdejších služeb i co se uspokojení žaludků týče – a nelitovali jsme: krůtí steaky byly opravdu lahůdkové, cena lidová, co víc si přát! Škoda, že nás okolnosti tlačily k poměrně časnému odjezdu, na Bořence bylo moooc pěkně a rádi se sem zase vrátíme!
V pondělí jsme se pro změnu sešli na Náplavce – už jsme to dlouho nebyli. Překvapil pan Z., který se – kde se vzal tu se vzal – na náplavce po dloooooooouhé době zjevil taky, byť ne v potápěčském, ale v rybářsko-kapitánském. Přes zapomenutý mrkváč to byla moc milá návštěva, už se nám ALE FAKT stejskalo :-). Po odplutí zaječí bárky jsme mohli konečně naskákat do vody. Objeli jsme nějaké ty pamětihodnosti, zkontrolovali Sloup, trochu uklidili na hauzbótu a spočítali ryby. Nahoře nám to trochu hrachovkovatí, ale pod tím je to pořád vidět pěkně, takže ten kontakt s vodou rozhodně stál za to a všichni sucháčovníci udělali chybu – MOKRÁ je přece DOBRÁ :-). Ovšem zlatým hřebem akce byla jako vždy dekožranice – tentokrát tvořil základ gulášek, který vyrobil Venca, spolu s mrkvově-ananasovým salátem z dílny Willinky, tousty a spoustou dalších pochutin. Večerní posezení se opravdu vydařilo, nad hlavami zářily hvězdy, bylo příjemně teplo, pomáhat ani chránit nás nikdo nechtěl a prudivý pán i pes-neurotik na hauzbótech už si snad na bubliny zvykli, takže opět jeden super prima večer ve skvělé společnosti.
Během náročných příprav na nadcházející
potápění ve slané vodě jsme si řekli, že ještě musíme trochu potrénovat naše oči
přivyklé na Slapskou tmu, aby jsme pak v té oslňující viditelnosti nemžourali
jak krtci.
Honza navrhnul zkusit Bořenou Horu, v době kdy na Liberecku vrtulníky
zachraňovaly nebohé zatopené, bylo hezké se podívat jak takový vrtulník vypadá z
blízka. Až na jednoho potápěče, který si do základní výbavy přidal košťátko ???,
zela základna prázdnotou. V očekávaní krásné viditelnosti jsme rychle hupsli do
vody, chvilka na zorientování a pak hurá prošmejdit každý kousek vrtulníku. V
jednu dobu bylo okolo vrtulníku nějak špatně vidět a vůbec jsem nechápal proč,
ale vše se pak vyjasnilo, ten hodný potápěč s košťátkem mi opucoval hlavu,
ventily a pak v poklidu pokračoval v úklidu na palubě vrtulníku. Dali jsme pak
okružní jízdu lomem, za doprovodu místních kapříků, okounů a nádherného úhoře.
Ke konci ponoru jsme si ještě zařídili nákladní Pragovku. Tímto ponorem
snad máme optiku připravenou a zkalibrovanou :-)
Text: Tom; Foto: Honha; Kamera: Chlestakov; Režie: Kotěnočkin :-)
Tentokrát jsme se sešli trochu atypicky v pondělí a o něco méně atypicky na přístavišti. Po dlouhé době mezi nás zavítal Venca a naopak chyběl Rozruch, šplhající na Mount Everest nebo na co vlastně, ale jinak byla účast víc, než slušná. Projeli jsme si pravý břeh, (někteří trochu komplikovaněji) našli místní pověstné železářství. Viditelnost byla dole slušná, nahoře klasická hrachovka, ale aspoň, že tak. Akorát ryby teda někam zmizly, potkali jsme jednoho mega ouhoře, nějaké ty wokouny a candoše, ale žádná sláva celkově... Nicméně hlavní, společenská část večera se jako obvykle vydařila a dekožranici nenarušila ani buřina, která nás nejprve obklíčila, a pak i trochu omočila... Prostě - prima večer!
O víkendu jsem měl cestu kolem Heřmanic, a tak jsem si přibalil i potápěčský cajky, abych se zde smočil. Po příjezdu jsem si zde připadal pomalu jako na Helu, neboť tu bylo asi milion potápějících se Poláků. Na tu armádu potápěčů co zde byla přede mnou byla viditelnost byla celkem slušná a dole pěkná zima, na moiru to fakt není. Vyfotil jsem všechny atrakce co tam byly, potkal mraky zdrhajících wokounů a vyzkoušel si premiérově svoji novou kyslíkovou stejčku. Byl to pěkný ponůrek, zdraví vás kosatka Willy.
Krátká návštěva ŠT na lokalitě, kde už jsme dlouho nebyli... a zase asi dlouho nebudem. Viditelnost mizerná, spatřeni asi tři wokouni, utopené bargy, kolomotivu, letadlo ani tank jsme tentokrát nenavštívili, takže nic moc teda... Fotek jen pár pro úplnost, dekožranice ovšem skvělá – pečení ptáci, tousty a další dobroty :-).
Na Zátoce už jsme jako team dlooouhu dobu nebyli, teda když nepočítám nedávnou návštěvu některých individuálních pokladohledačů a pokladohledaček, takže tentokrát padla volba právě na toto romantické místečko. Každá romantiaka ale něco stojí, a tak se někteří z nás rozhodli pověsit svá počestná povolání na hřebík a podstupují rekvalifikační kurzy, po jejichž dokončení budeme konečně bohatí a místo na Slapy budem každé úterý jezdit na Hawaii. Zatímco ŠDR se tedy úspěšně rekvalifikuje na řidiče letadla, Rozruch se pro změnu pomalu loučí s milovanou zkoušečkou a trénuje na přijetí k jednotce SEAL a nabyté dovednosti demonstroval akčním slaněním z Živohošťského mostu. Pod vodu nás šlo jak malých pejsků, takže v zátoce se to potápěči a potápěčkami jenom hemžilo, nicméně pokud pomineme občasný výskyt poněkud rozvrtaného bordelu, stálo to zato - voda jak kafe, willditelnost krásná, vraky na svých místech a občas i nějaká ta potvora rybí, prostě pohoda. Na prima ponor navázala i supermegadekožranice, kterou zahájilo Radimovo naprosto exkluzivní masíčko odborně ogrilované Willybaldem, tuna různých uzenin, dvě škatule výběrové zeleniny a na závěr už pomalu obligátní Tomášovi želé medvíci, prostě pastva pro oči i břicha (ale takhle fakt teda nezhubnem už nikdy...). Měsíc, přetlačující se s mraky o vládu na obloze, dokresloval dokonalou atmosféru půlnočních Slap a nám bylo moooc dobře :-) prima akce!
Prší prší jen se leje kam potápky kam pojedeme… volba padla na starou Živohošť, za prvé už tam mám známé rybáře, kdybych se zase zatoulal, a je tam dobrý přístup do vody. Tomáš měl premiéru s dvojčetem a šlo mu to wýborně, takže dostal will pochvalu před nastoupenou jednotkou. Honha zjistil, že nemá kartu do foťáku, Tomáš mu ochotně půjčil svou z PDA a šlo se na to, Rozruch chtěl taky půjčit, ale to ještě nevěděl, že ji taky nemá. Voda byla krásně čistá a tak jsme se zde rochnili víc jak hodinu. Na dekompresní žranici se podávala meruňková buchta, šunka z lídlu a čerstvé hrozny. A pak přišel Rozruch, že to vyfotí a ejhle jaká to náhoda, foťák mu píše Dej mi kartu jinak ti nic nevyfotím :-) Hezká akcička.
Zdraví vás kosatka Willy.
Další večírek na Náplavce začal trochu nezvykle jednak zoologickou hadí vložkou, a jednak návštěvou, která nechtěla ani pomáhat, ani chránit, ale nakonec byla přístupné rozumné řeči a my jsme mohli naskákat do vody. Překvapivou převahu mělo dneska mokré křídlo, takže "to" bylo po dlouhé době zase konečně o pořádném potápění a kontaktu s vodou - Venca by měl radost! ŠT se vydal pod jeden z hauzbótů hledat utopený kýbl s pivem (kterážto akce se sice podařila a kýbl byl předán právoplatnému majiteli), ale vedlejším následkem bublání byla návštěva rozhořčeného, poněkud nervózního hlídače zátoky, pokřikujícího co že to mělo znamenat a jaké diverzní akce jsme pod jeho ovečkami prováděli. Nicméně poté, co mručivec vyklidil pole a někteří bláznivci se ještě rozhodli přesvědčit, že Slapy nejsou zas až tak teplé, jak to z neoprenku vypadá, už mohla proběhnou tradiční dekožranice. Hlavní chod představovaly klobásky z grilu, doprovázené vynikající šunkou, bábovkou, pudinkem, želé medvídky, melounem a se spoustou dalších pochutin, měsíc svítil a Slapy šplouchaly - prostě prima letní večer :-)
15.7.2010 Pár fotek o tom jak dopadne foťák když se vytopí a dotyčný má štěstí, že po drobném zásahu a vyčištění funguje dál.
Dnes měly být bouřky a průtrže mračen, ale skutek utek, a tak jsme se šli zchladit na naši oblíbenou náplavku. Bylo zde dost koupačů a měli z nás prču, že se v tom vedru oblíkáme do lyžařských overalů a jiných různých oblečků, amatéři - myslej si, že kafíčko je i na dně přehrady. Než jsme vlezli do vody sucháče byli skoro vytopené naším potem, ale stálo to za tu námahu, neboť voda až na pár metrů byla krásně čistá. Ale ty ryby kam se schovaly darebačky - někteří sice říkali, že viděli ouhoře, štiky a kdovíco ještě, ale jak známo, dusíkovka je prevít. O dekožranici se postaral Honha, když vylovil marinovaného pašíka a klobásky všeho druhu, jenom ten gril než jsme rozpálili... už aby tu byl zase mistr Úžasňák, bez něj nám to vaření moc nejde. Kecali jsme o všem možném a najednou tu byla skoro půlnoc a to byl čas vyrazit k domovům. Zdraví vás kosatka Willy.
PS: Jenom je nám záhadou jako dopadl ten plavec, co si šel zaplavat asi o půl jedenácté a když jsme odjížděli, tak byl ještě ve vodě. Zřejmě plaval na Orlík...
Rok se sešel s rokem a je tu zase Adrex víkend. Tato akce se koná každý rok na Dalešické přehradě pod skálou, které se říká Willsonova, takže jak uznáte, někdo z našeho týmu tam jet musel. Letos nám vyšlo počasí, takže jsme si připadali skoro jako v Egyptákově - nejen, že pražilo sluníčko jak o život, ale i voda zde byla skoro průzračná. Po příjezdu se mě hned ujali kluci a holky ze spřáteleného potápnického klubu Vysočina a starali se o mě celý víkend, za což jim moc děkuji. Voda měla příjemných 13 stupínků i ve 43metrech, takže si potápníci dost užívali. Já zde strávil příjemných devadesát minut a kdyby mě nedošel kyslík a baterky ve foťáku, tak tam jsem ještě dýl. První pivko jsem našel asi po hodině a mělo pořadové číslo 14. Když jsem si ho strkal do kapsy, tak mě tak vystrašil freedaivista, že jsem si málem upšouk, dareba jeden, ale pak jsem si ho i vyfotil. Po vynoření jsme se přemístili ke známému autobusu, kde se nachází klubovna týmu z Vysočiny. Zde se probíraly zážitky z potápění, někteří se šli ještě podívat na pilíře a také se koupat. Večer jsme se přesunuli na vyhlášení tomboly v lovení piv, získal jsem krásnou druhou cenu. Pak se promítaly filmy z lezení po horách a noření se do vodních hlubin. Na autobusu někteří vydrželi debatovat a konzumovat nápoje až do dvou do rána, ale pak už i poslední vytrvalci začali odpadat a po chvilce se ozývalo už jen spokojené pochrupování. Pro některé bylo ráno krušné, ale přežili všichni :-). Byl to prima strávený víkend. Jo a omlouvám se za sníženou kvalitu fotek, neboť můj soňák je momentálně po skoro úplném utonutí v nemocnici. Zdraví vás kosatka Willy.
22.-27.6.2010 Vraky
na Helu
Galerie nadvoda ,
galerie podvoda
, galerie dekomenu
Jako již "tradičně" (2009, 2008) touto dobou jsme vyrazili přivítat začátek léta na Hel, podívat se, jak se daří Silvovým vráčkům. Inu - dobře se jim daří :-) a nám se ostatně dařilo taky tak. Nezklamal Silva, účastníci zájezdu, dekožranice, lodice Litoral ani její posádka a v podstatě ani voda, i když lepší viditelnost byla tentokrát překvapivě v zátoce a na moři to navíc díky neutuchajícímu větru dooooooost hououououououpalo. Jediné co trochu zahaprovalo byly ryby - ty se prostě schovaly a každá spatřená treska bylo téma na celovečerní povídání. Nicméně i tak jsme si užili jaksepatří, zlatý hřeb programu Franken nezklamal, ba naopak nabídl zážitky přímo exkluzivní. Za pět dní jsme dali 9 hezkých ponorů, došlo i na skvělé wafle, procházku po pobřeží, prohlídku tanku čtyř z tanku a psa a romantický západ slunce nad baltským oceánem, potkali jsme opravdickou ponorku (naštěstí nad vodou) a poslední večer byla i prima grilovačka na poněkud zarostlé hotelové zahradě. Lidi i technika vydrželi a co nevydrželo (třeba destičky od expedičního vozidla), to se podařilo v rekordním čase zase uvést do původního stavu. Díky všem za prima společnost, řidičům za řízení, navigátorům za navigování (příště jedem zas přes Berlín!) a zejména Silvovi za tradičně skvělou organizaci a zejména pohodu, kterou dokáže vykouzlit a udržet - prostě jako obvykle akcička jak se patří.
17.6.2010 Lenošení
na přístavišti
Dnešní akce proběhla poněkud atypicky - po rozsáhlých přípravách na akci jsme nakonec (tedy aspoň většina z nás) rozšířili už tak početné řady verbálních potápěčů, kteří - na rozdíl od podřadných koupačů prdelí (Venco promiň) lezoucích do kdejaké louže - sedí na břehu a hluboce diskutují nad parciálními tlaky během kontradifuze xenonu v hloubkách, kam by se potopili, kdyby teda chtěli a mělo to tam nějakou vejšku. Ze začátku se zdálo, že to bude aspoň plichta, ale nakonec se poměr podvodníků vůči kibicům - díky různým chorobám a pracovnímu zaneprázdnění před exPÚdicí příští týden - zastavil na 3:5, což je už fakt na pováženou. No, snad to příště bude lepší. Pod vodou bylo prima, dokonce ani Willy se dnes neztratil, a počasí nám taky přálo (lejt začalo až cestou zpátky), takže jsme si mohli užít nejen vodu, ale taky tradiční dekožranici. Podávaly se extrovní klobásky z grilu, doplněné mrkvově-ananasovým salátem (z willynčiny rukodílny), vše doplněné o vynikající uzeninu od Honhy, extrapyramidózní želatinové medvídky od Tomáše a samozřejmě nemohla chybět ani Americká limonáda, přezdívaná Zaječice. Prima večer :-)
Pro dnešní ponor padla volba na Živohošť, kde už jsme jednak dlouho nebyli, a jednak na Náplavku chodíme pořád, tak to prostě chtělo změnu. Ponory proběhly v zásadě bez komplikací, i když popravdě řečeno ne tak úplně. Kromě běžných kratochvílí typu vyplavených rukavic, odešlého světla či skoku vysokého v závěsu za bójkou se o hlavní atrakci dne postaral osobně otec-zakladatel Will systému. Zcela v duchu hesla "Dělej to jak chceš, ale hlavně se vrať živej!" si to dělal, jak chtěl, a když už jsme si mysleli, že je dočista po něm, tak se teda vrátil živej - akorát že poněkud překvapivě ne od vody, ale po silnici a autem. Tímto průkopnickým činem dozajista vstoupil do síně, jen zatím nevíme čeho vlastně. Sám aktér sice vykládal cosi o popleteném azimutu, ale s ohledem na to, že na své pouti překonal pravoúhlý zákrut řeky, tak je jasné, že akci neměl na svědomí chybný náměr. Nade vší pochybnost se opět uplatnil známý "stájový pud" - jak odborníci vědí, když "to" na kosatky přijde, prostě musí plavat za hlasem domoviny. Ve Willyho případě tedy konkrétně za hlasem slapské turbíny, zvukem tak typickým pro naše "domácí vody" na Náplavce. Žádný běžný smrtelník samozřejmě na několik kilometrů vzdálené Živohošti nemůže tento zvuk zachytit, ovšem kosatka díky svému unikátnímu zvukočivnému ústrojí zaslechne vábení sirén - přesněji řečeno turbín - na desítky, ba stovky kilometrů daleko. Ve šnorchlovacích hloubkách to přitom Willy ještě jakžtakž zvládá, ale jakmile se dostaví dusíkové opojení (tj. tak od deseti metrů hlouběji), stává se neovladatelnou obětí svých pudů a chtíče. Není to ostatně poprvé a málo se například ví, že známá "provizorka" před slapskou hrází byla na místě ponechána jako poslední záchytný bod právě pro tyto případy - Willy do ní ve svém šíleném tempu narazí, na okamžik ztratí vědomí, bezpečně vyplave na hladinu, otřepe se a jako by nic se ve třech metrech vrací zpátky k Náplavce. Hráz měla být ovšem v rámci mnohamiliardového programu na likvidaci ekologických škod odstraněna, k čemuž nedošlo jen díky naší razantní intervenci na nejvyšších místech ČEZu. Nemilosrdné manažery, počítající již miliony eur provize z dotací na slibný ekoprojekt (jak známo, materiál provizorky nemá potřebné hygienické atesty podle ČSN/EN 23654687-22/b4 a tudíž představuje vážné ekologické riziko pro okolní vodní zdroje) přesvědčilo až předvedení willyho pověstných kravek. Až tehdy mocipáni z ČEZu pochopili, že se nevyplatí riskovat poškození slapských turbín s nedozírnými hospodářskými škodami, a svolili s ponecháním provizorky tam, kde je. Až k provizorce nicméně Willy tentokrát nedoplul - u Měřína byl polapen slapskými rybáři, kteří sice zpočátku chtěli vystavit jeho preparovanou lebku vedle podobných trofejí známého slapského sumce Karla (3,2m) a štiky Evženie (1,8m), nicméně nakonec - z obavy před konfliktem s militantními ekoteroristy - chráněnou kosatku nacpali do auta, aby ji za němého úžasu všech potenciálně pozůstalých vyvrhli zpět na místo startu. Po vřelém a přátelském přivítání ostatními členy výpravy již tedy mohla proběhnout tolik očekávaná dekožranice. Radim se postaral o vzornou přípravu Vencou zaslaných kuřecích stejků, Willynka dodala skvělý salát a tousty a taky sladkou tečku v podobě pudinku, který, v kombinaci s jahodami a ŠDŘími palačinkami, přinesl opravdové chuťové orgie - a to na spoustu dalších dobrot nakonec vlastně ani nedošlo. Celou dobu se kolem blýskalo jako o život, ale na Živohošti jsme si užili krásný letní večer pod rozzářenými hvězdami. Prima akce :-)
2.6.2010 Driftování na
Náplavce
Dnešní akce vyžadovala skutečně pevnou vůli a celé muže, protože chc... a chc..., prostě voda nad námi, voda pod námi, voda kolem nás. Nenechali jsme se nicméně odradit a hupli do vln. Ukázalo se,že zprávy o hezké willditelnosti nelhaly, s výjimkou úplného spodku bylo vidět dobře nějakých 5 metrů a to se na Slapech často nestává. Cílem výpravy hlavního teamu byla provizorka, a protože Slapy mají v přípravě na velkou vodu otevřené všechny špunty, byla to docela zajímavá projížďka. Dekožranice proběhla z důvodu trvající hnusoty na protějším břehu pod stříškou u Páji, který speciálně pro nás otevřel, za což byl - stejně jako my - odměněn dokonalou Vencovou dršťkovou, mrkváčem, anglickou slaninou a řadou dalších dobrot. Příjemně jsme pokecali, prima akce!
Nebyli jsme tu minimálně měsíc a to je teda ostuda takže se to muselo napravit. Zúčastnili se Úžasňák, Rozruch, Radim, Honza a já. Hned po příjezdu nás zaujali dva týpci co něco hledali pod vodou, prý, že tam ztratili lanko z plachetnice. Kluci hned ať se na to vrhnu, to prý pro mě bude hračka, ale já neměl motivaci, protože pokuď nemá ŠDR jednou nohou nakročeno do vody v plné polní a já zrovna neřvu nadšením, že jsem to našel tak mě to neba. Takže to vypadalo následovně - Úžasňák šel vyzkoušet těsnost nového zdroje na světlo, Rozruch s Honzou šli cvičit a já s Radimem na Ferdu. Až na menší nepříjemnost s Radimovým světlem (prostě, když se ty kontakty nespojí tak to svítit nebude i kdyby sebe víc chtěl) dopadlo všechno tak jak jsme si naplánovali. Viditelnost byla víc než slušná a tak jsme si to náležitě užívali, na kukandu přišli i nějaké ty ryby. Po vynoření následovala ta příjemnější část akce, začali se grilovat klobásky, Honza vytáhnul bramborovou, teda co to kecám mramorovou bábovku od své drahé polovičky která se jen rozplývala na jazyku mňam. Dekožranici jsme zakončili čokoládovejma laskominkama od Radima. Večer byl vlahý měsíček svítil no bylo nám zde krásně. Zdraví vás kosatka Willy.
Archiv akcí 2010,2009,2008,2007,2006,2005
*
