Willyteam

EGYPTÁKOV 2011 MÉCHIKÓ

1.2.2012 Holomráz na náplavce a premiéra rybího woka

Panují sice tak třeskuté mrazy, že když si člověk odplivne, tak rozbije okno, ale ani tyhle arktické podmínky nás nemohly odradit od večerního potápění. Sestava se od minulého týdne nezměnila, Radim a já. Já si koupil novou hračku - rybí woko. Je na něj zvláštní port a já měl strach, že tam nateče, a tak musel proběhnout zkušební zánor, který naštěstí dopadl dobře, ale než jsem vrátil zpět foťák do futrálu bylo vše zmrzlé na kámen. Nevzdáme to, a tak šup zpět do vody, kde panuje oproti venkovnímu mrazu mírné klima celých tří stupňů. Plaveme na Ferdu, protože kde jinde udělat první fotky, než tam. Je to úžasný, jsem skoro přilepenej ke sloupu, a přeci je tam celej. Je to nádhera. Fotky sice nejsou nic moc, pořád nevím jak nastavit blesky, ale až se to naučím, bude to super. Na deku potkáme hravou štičku, pár candátů a samozřejmě okouny. Po hodině lezeme ven a rychle rozepínáme sucháče a odstrojujeme cajky. Po chvilce si připadáme jako v brnění, nemůžeme se hýbat ve zmrzlých sucháčích a horko těžko se z nich soukáme ven. Povedlo se, sucháče stojí v pozoru jako manekýni. Dáváme si teplý čaj na zahřátí, což je naše jediná dekožranice. Nebe je plné hvězd a mrzne čím dál víc, a tak po krátkém rozebrání ponoru vyrážíme k domovu. Bláznivá akcička. Zdraví vás kosatka Willy.

  25.1.2012 Náplavka

Většina členů WT poslední dobou absentuje, ale přeci jen se ještě vždy najdou aspoň dva potápníci , kteří se v týdnu na ponor vydají. Nechtělo se nám nikde lozit a tak padla volba na náplavku kde jsme už minimálně měsíc nebyli. Byl zde i Kája s badíkem co s náma byly na výpravě v Egptákově, aspoň někdo jde do vody v týhle sibérii. Tentokrát jsme se s Radimem vydali po novejch šnůrách. Viditelnost nebyla nic moc, ale v padesáti metrech se to pěkně otevřelo a my si to užívali. Na zpáteční cestě jsme si hráli s candátama a wokounama a vůbec se nám nechtělo z vody. Nakonec nás, ale zima vyhnala. Proběhla malá dekožranice abychom neztloustli, rozloučili se s klukama a vyrazili do mrazivé noci. Zdraví vás kosatka Willy.

  21.1.2012 Lomeček

Letos se nám zima zatím moc nevyvedla, a tak, když jsme se dozvěděli, že je nějakej lom pod ledem, náčelník hned volal, že se jede, kdyby trakaře padaly. Cesta proběhla bez problémů a Lomeček nás přivítal v bílém hábitu a celý pod ledem. Hned nás zaujalo nové zázemí , které ještě vonělo novotou. Zdeněk si musel máknout, ale vypadá to tu teď wellice útulně. Ve vodě byl jenom jeden potápník, takže voda v lomu slibovala pěknou viditelnost. Takže rychle nastrojit cajky, nasoukat se do sucháčů (mimochodem byla tu dvojitá sucháčová premiéra ), složit fotopřístroje a hurá do vody. Viditelnost byla slušná, voda krásný dva stupně, co víc si přát. Všichni už byli dávno na polívce, a já si pořád ještě užíval letošní první ponor pod ledem. Po víc jak sto minutách jsem šel radši ven, aby o mě neměli strach. Venku zatím řádila sněhová bouře, která zasypala všechny naše věci. Po deko polívce jsme pomohli Zdeňkovi přemístit dvě tunové dřevěné desky, a pak už jsme vyrazili ku Praze. Byla to pěkně strávená sobota, dík všem účastníkům. Zdraví vás kosatka Willy.

 18.1.2012 Ždáň

První letošní "opravdový"teamový ponor jsme si naplánovali na tuhle středu. Po velkých přípravách a vymýšlení a organizování a smlouvání ale postupně (a potupně) začali účastníci zájezdu jeden po druhém odpadat, až nakonec zbyli poslední dva mohykáni - věru nedůstojná účast na první letošní slapské akci, ale co naplat. Nejprve jsme směřovali na Korandu, ale pak jsme usoudili, že se chceme vrátit živí a pokud možno i zdraví (tož tamní přístup k vodě rozhodně nezaručoval), takže jsme popojeli až na ždáňskou pláž. Během ponoru se nic zvláštního nepřihodilo, užili jsme si skal i lesa, vyfotili pár candošů a wokounů, pohráli si se sumcem a hodina byla pryč. Hvězdičky svítily, bylo krásně, ale pěkná kosa, takže jsme moc neotáleli, v rychlosti si nacpali do břicha něco málo uzenin a tradá domů do tepla. Prima akce :-)

 7.1.2012 A zase ta Leštinka

Náčelník mi včera zavolal, jedeme na Leštinku, nechceš se přidat? No nechce se mi, byl jsem tam před týdnem, ale co říkám si dnes ráno, stejně bych celou sobotu proležel, tak radši pojedu na výlet, a navíc už jsme dlouho neměli v galerii pořádný fotky zdejších jeseterů. Za týden se tu nic nezměnilo, včetně čistoty vody. Akorát po ponoru tu nebylo k hnutí, nějaká partička potápěčů sem přijela oslavit nový rok. Náčelník ogriloval nějakou pečínku a po dekožranici jsme vyrazili zpět k domovu. Zdraví vás kosatka Willy.

5. a 6.1.2012 Dalešice - pilíře

Kam jít na první letošní ponor? Návrhů padlo asi deset, a když už bylo všechno nachystané, nakonec bylo stejně všechno jinak. Ve středu večer totiž pískla jedna podvodní keška - a to se našim kačerům zatmí před očima a nedají pokoj, dokud ji nemají. Takže místo poklidného ponoru U prudivého pána vyrazilo tvrdé jádro WT slabých 200 kiláků směr Dalešice. Z cesty jsme měli trochu obavy, protože dunělo a přes Česko se právě hnala vichřice Andrea, ale nakonec jsme bez obtíží dorazili až na místo určení, nelenili a naskákali do vody. Bohužel se ukázalo, že jsme asi přece jen měli trochu lenit a lépe prozkoumat, jak to tady pod vodou vlastně vypadá a kudy přesně jsou natažené šňůry, protože jsme se nakonec dostali malinko jinam, než jsme čekali. To byla - ve spojení s mizernou viditelností - z hlediska nalezení kešule fatální kombinace. Takže po marném hledání resp. tápání pohmatem v mizerné viditelnosti výstup volnou vodu a s dekem jako Brno na hrbu podle azimutu ke břehu... Aspoň, že se naší skupinku podařilo udržet pohromadě a nehonili jsme se po celé přehradě... Z plánované půlhodinové akce bylo nakonec hezkých 90 minut a ke slovy přišly i stejčky :-). Domů jsme se vraceli kolem půlnoci, a jeden by řekl, že stačilo, ale ještě cestou zpátky bylo jasné, že tohle prostě MUSÍME dát, takže druhý den vyráželo úderné družstvo směr Morava znovu, tentokrát ale po důkladné navigační přípravě. Překvapilo nás, jak se můžou podmínky "stejného" ponoru ze dne na den změnit - jednak dole stoupla viditelnost z celkem poctivé nuly na nějaké 1-2 metry, a druhak jsme konečně pochopili, jak to dole vypadá a kudy na věc. Takže napodruhé už to byla opravdu "brnkačka" a lahůdka, včetně celkové prohlídky této lokalitky. Pravda, původní cíl - být na kešuli první - jsme si tak úplně nesplnili, ale i tak stála tahle totálně bláznivá akce za to!

31.12.20111 Silvestr na Leštince

Silvestr na Leštince vždy stojí za to, takže tam nejet, litoval bych toho celý příští rok. Letos se mnou jel i malejWilly, a ten byl nadšenej ze všech nejvíc. Ale abych nepředbíhal: my, co si užívali zasloužený odpočinek po předvánočním, shonu jsme přijeli už v pátek. Voda vypadala slibně čistě, tak šup hned na potápko. Nejlíp bylo vidět dole u kesonu a v díře, tak jsem zaparkoval u jeseterů a strávil s nima příjemnou hodinku. Zbývalo mi ještě něco málo vzduchu, a tak jsem se vydal ještě na kapříky. Ti se líně převalovali ve stromě, tak byla radost je fotit. Po ponoru a dekompresní polívce malejWilly donesl Dostihy, že si zahrajeme. Prvně se nechtěl nikdo připojit, ale šustění peněz je přivábilo a nakonec to všichni tak prožívali, že se jim ani nechtělo jít spát, ale byla tu půlnoc, a představa zítřejšího veselení nás vyhnala do pelechů. Ráno nás probudil krásný slunný den, a i když byl mráz, bylo to super. Dnes jsem si chtěl vyfotit štiku, takže žádná díra, ale rovnou ke kaprům, neboť je to její oblíbené místo. Byla tam a lovila, bohužel, když zrovna vystřelila skoro až nad hladinu, byl jsem daleko. Škoda, ale i tak jsem si jí užil víc jak půl hoďky. Pak přijely tlupy potápěčů, co si chtěli užít poslední letošní ponor, lidí jak na Václaváku a bylo po focení. Po ponoru jsem vytáhnul malého Willíka na procházku kolem Zvěřinova, neboť bylo fakt nádherně. Po malém dekompresním obědě jsem si dal ještě jeden ponůrek na jesetery, a pak už začaly velké přípravy na večer. Pekla se obr krůta s maxikuřetem a krkovičkou. Za chvilku se začali vynořovat piráti korzáři a námořníci, všichni potetovaní, samá jizva, a taky jeden králíček ušáček. Luboš pustil diskotéku, vařil jeden grog za druhým a všichni se výborně bawilli. Pak přišla půlnoc, přípitek, a Luboš spustil nádhernej ohňostroj. Zábava pokračovala, ale pomalu to začalo odpadávat a úderem třetí hodiny byli všichni v postelích. Na Nový rok si dali někteří odvážlivci ještě jeden ponůrek, ale většina se pomalu dávala dohromady a odpoledne se Leštinka pomalu vylidnila. Jako každý rok se o nás Luboš s Ivanou starali jako vlastní a my byli moc spokojení, díky vám. Zdraví vás kosatka Willy.

31.12.2012 Silvestr na Náplavce a nad Náplavkou

„Viděla jsi berušku, tak píšeš článek“ řekl mi Honha. Nevím, jestli za to mohl onen maskot, a nebo pouhý fakt, že jsem přijela neakademicky pozdě, každopádně – zbylo to na mě. Silvestrovský den na náplavce byl nádherný. Přivítalo nás slunce, krásné počasí a božský klid narušovaný jen občasným řevem po hrázi projíždějících motorek. V hojném počtu čtyř silvestrovských potápek chystáme vercajk a těšíme se pod vodu. Honha s Náměstkem se kvůli drobné opravě chvíli zdrží, a tak my s Tomášem jdeme jako první. Viditelnost byla dobrá a pod vodou to docela žije. Nejvíce nás překvapil obrovský kapr, schovaný u sudu. Chvíli na něj koukáme, a pak ho ponecháváme jeho kapřímu osudu a plujeme dál (když už jsme všichni tři přežili ty Vánoce ve zdraví…). Po vynoření nás čeká výborné silvestrovské dekomenu, jak jinak, než se šampaňským, rachejtlí a jídlem. Nealkoholické šampaňské kuchaři doplnili tak, že alkohol dali do vaření, a tak máme vynikající krevety na víně a kuřecí rolky na tymiánu s portským. Vychutnáváme a pochutnáváme, popřejeme vše NEJ do nového roku, hlavně hodně dobrých a zajímavých ponorů, a vyrážíme zpět k domovům. Tímto všechny v novém roce zdraví Marina.

28.12.2011 Třešnákův výtok

Třešňákův výtok kdysi objevil Třešňák s tím, že až se naučí potápět, prozkoumá jej. Začal jej tedy na průzkum připravovat, vstup osadil skružemi, vybudoval převlékárnu, pomocí barvení vod zkoušel zjistit, zda nekomunikuje s některým tokem v okolí a pro samou práci zapomněl se učit potápět. A tak nám volal, zda bychom to nevzali za něj. A jelikož se jednalo o jeskyni, pozvali jsme Amose, který neváhal přijet nám na pomoc tak daleko od domova. Třešňák se ze zdravotních důvodů akce nemohl zúčastnit.
Nejnáročnější byla přeprava materiálu, neboť od auta jsme ji museli nést pěknou štreku. Naštěstí byla pouze pro dva potápěče. První jsem šel do vody já a za mnou šel Rozruch. Amos byl nahoře a pro kritická místa nás jistil.
Vstup byl celkem náročný, neboť vysoká skruž poněkud komplikovala nasazení ploutví a elegantní skok do vody. Následovalo osm metrů přímým klesáním, pak restrikce, a pak kýžené prostory. Sice nijak obrovské, ale malé dómy a bez obtíží průlezné chodby, různě členité. Vytočili jsme dvě celé cívky, ale jelikož jsme jich neměli víc, a navíc plyn vyčleněný pro ponor začal ubývat, museli jsme zahájit návrat. Holt příště s více lahvemi a cívkami.

21.12.2011 Náplavka Vánoční

Předvánočně-slunovratový ponor se odbyl pro změnu na... no ovšem, přece jsme tu Ferdu nemohli nechat na vánoce samotného... Ferda se taky stal cílem hromadného ponoru, a když jsou ty vánoce, trošku jsme ho přizdobili, aby mu nebylo smutno a taky si trochu užil... Jako vedlejší produkt vyzkoušel Rozruch svoji novou hračku, kterou plánuje využít k probourání nového tunelu ve slapské hrázi (když ten původní tunel ne a ne najít) a k dalším drobným stavebním pracím na slapském dně. Cestou zpátky jsme pozdravili místní sumce, candáty a wokouny, a pak zazvonil zvonec a ponůrku byl konec. Po vynoření se ukázalo, že jsem pod vodou strávili přesně tu chvíli, kdy se podzim mění v zimu - sněžilo, padala pověstná Ho+Ha, vanul vichr a vůbec bylo opravdu zimovato. To nás ale nemohlo odradit od alespoň drobné dekožraničky, během níž se vánice přehnala a nad hrází se vylouply pravé a nefalšované hvězdy. Dojedli jsem, dopili, dopovídali, dodrkotali zuby a vyrazili na dlouhou a klouzavou cestu k domovům. Prima akce :-)

18.12.2011 Lomeček

"Já jsem Willyteam", řekl Honhík v okamžiku, kdy chtěl článek pro web a já se jej zeptal, zda je to politicky vhodné, aby zpráva a fotky z akce jedince byla umístěna na webu teamu. A jelikož mě rodiče učili poslouchat starší a moudřejší, nezbylo mi, než se podrobit hrubému násilí a článek vytvořit.
Na vánoční besídce jsem Honhu poprosil o laskavost v podobě vytvoření pár fotek. Jelikož je mužem činu a ne slova, hned jsme se dohodli, že o týden později vyrazíme je vytvořit. To si ale vyžádalo mou účast, a tak, světe div se, vyrazil jsem na lom, resp. Lomeček. Stejně jsem potřeboval vyzkoušet nový sucháč.
První věcí po ránu bylo vzývání Alláha. Jakou jinou reakci očekávat, když budík zazvoní v tak nekřesťanskou hodinu. Nu, vyrazil jsem tedy na západ. V Plzni jsem měl vyzvednou Žížina, Honha jel s Náměstkem a Filip měl dorazit po vlastní ose. První na místo dorazili Honha s Náměstkem a do našeho příjezdu obětavě dohodli oběd. Zároveň přišli s nápadem, že namísto tradičního přístřešku, budeme na prostranství v severozápadní části lomu. Toto moudré a prozíravé rozhodnutí jsme ocenili v okamžiku převlékání a začalo sněžit.
Chvíli po našem příjezdu dorazil i Filip, takže jsme šli obhlídnout pozorovatelnu, kde jsme na rozdíl od H&N dosud nebyli. Žížin se dole v pozorovatelně zeptal, zda vůbec stojí za to se potápět, když můžeme podvodní svět sledovat krásně z kabiny. A hned jsme začali řešit, jak ji dostat na Slapy.
Když jsme se vrátili, Náměstek se už chystal do vody. Nám nezbylo, než se nachystat a vyrazit taky. Podal jsem Žížonovi svou letní kuklu, již si měl vzít pod tu svoji děravou, aby tolik nemrzl. Jeho šťastný a vděčný pohled mě bude hřát do konce mých dní. Onen pohled však vymizel v okamžiku, kdy jsem zjistil, že jsem si zapomněl vzít svoji kuklu, a tak mi ji musel vrátit. I tak jsem při ponoru s 3mm kuklou s láskou vzpomínal na integrovanou starého obleku.
Jinak ponor každého z nás splnil veškerá očekávání, Náměstek se zapotápěl, Honha si zafotil, Filip si oživil potápění, Žížin si procvičil práci se stage, a já vyzkoušel oblek a jeho chování při různých úkonech.
Příjemným překvapením bylo, jak moc je Lomoček ve srovnání s mou poslední návštěvou zarybněn. Jen se tam nějak přemnožili jeseteři, možná by je to chtělo vystřílet. Snad se někdo obětuje a udělá to.
A nás čekal zasloužený oběd. Tak výbornou zelňačku, jsem nejedl ani nepamatuji. A s láskou na ni budu vzpomínat. Jediné, co mě ale trochu zamrzelo, bylo porcelánové a skleněné nádobí z plastu, jež díky direktivám EU musí na Lomečku užívat. No hlavně že se tím nezvyšuje ekologická zátěž naší modré planety v zelených poutech.
Iru Eligwe

17.12.2011 Borek

Dnes mělo být šílené počasí, vichřice vánice padání trakařů a já nevím čeho všeho možnýho, ale nakonec bylo skoro azůro. Po příjezdu na lokalitu nás překvapilo čím dál víc vody a tak místní správce, který stále vybírá kilo za vstup přivařil další kus plotu a nyní se tam leze super brankou která vás krásně přicvakne, když se snažíte prolézt. Bez automechaniky to fakt nezkoušejte nebo se přitopíte jako já. Voda má příjemných pět stupínků a viditelnost taky docela ujde, teda pokuď to tam před váma někdo nezkope. Radek a Šárka projeli s rychlejma torpédama lom v cuku letu, a za necelou hodinku šli ven, že jim je zima. Já tam strávil půldruhé hodiny neboť se plaváním přece jen člověk trochu zahřeje, jak je vidět torpéda jsou dobrá věc, ale do zimních vod se moc nehodí. Wartburg, ponorka, rychlá rozborka zborka tekoucí rukavice a hurá na Ikarus. Ten po návštěvě správce s parťákem je zahalen do mraku a tak toho moc nevyfotím. Když fotím wolant ozvou se dvě ohlušující rány, nechápu co se to děje. Pak jdu na rybičky, v lesíku je hejno kaprů, ale nepostojí darebáci. A taky jedna hravá štička, ale tak se nechce moc fotit, po půl hodině mě přestane bavit a plavu zpátky. Cestou ji potkám ještě jednou a zkouším ji znovu zvěčnit, ale je stále neposedná tak to vzdávám a jdu ven z vody. Na břehu se mě všichni ptají jestli jsem v pořádku a co to bylo za rány, nevím odvětím a tak to zůstane záhadou neboť nalomu kromě nás nikdo jiný nebyl. Na dekobaštu jedeme do místní restaurace a dáváme si řízek na tři způsoby, vepřove,j sejrovej a hermelínovej. Bohužel to nefotím, protože se mi nechce vyndávat foťák z futrálu tak si o nich nechte zdát jak byli dobrý, jo a ještě jako sladká tečka byla palačinka s domácí zavařeninou zalitá kopcem šlehajdy. Zdraví vás kosatka Willy.

13.12.2011 Náplavka

Dnešní silná sestava se ve finále smrskla na slabé kvarteto potápníků, neboť i doktoři někdy chytnou nějakej ten šílenej virus a přenesou ho i na nejmladší členku týmu, takže byl vyautovanej i Rozruch, kterej musel dělat chůvu. Po sedmé ale zase dorazili i tři potápníci z Barakudy, takže nás tu ve finále byla plná náplavka. Dnes měl premiéru můj novej sucháč, a já se těšil, že taky po dlouhé době vylezu snad nevytopenej. Na suchu bylo příjemné teplo, ale voda byla ledová jak v prosinci. Viditelnost zvlášť v hlubší části přehrady nebyla nic moc. Na zpáteční cestě od Ferdy jsme s Tomem šli chvilku po nových šňůrách, ale pak nás to přestalo bavit a radši jsme šli hledat nějaký rybky na focení. Po pár candátech a wokounech nás překvapila úctyhodná hravá štika a ještě její mladší ségra. Po hodince nás vyhnala ven zima, budu muset asi uvažovat o teplejším pod obleku, přeci jen je novej sucháč o čtyři milimetry slabší a je to znát, ale jinak samá pozitiva. Náměstek s Honhou zatím rozdělali gril a upekli hromadu deko buřtíků, mňam, dobrej nápad kluci, to byla dobrota. Měsíc nám na tu dekožranici svítil a nám bylo dobře. Zdraví vás kosatka Willy.

11.12.2011 Adwentní neděle na Cerekvi

Po vánoční besídce, na které se wydatně besedovalo, jedlo, pilo a zábava byla neméně vydatná, jsme byli už celkem natěšení pod vodu. Výběr tentokrát padl opět na Cerekev. Tak trochu tuším, že za to mohlo ono umístění podvodních indicií pro kešky. Počasí nepřekvapilo ani nezklamalo. Zimní ranní námraza nám cestou naháněla obavy, zda přeci jen už nebude na lomu led. Místy byl, ale naštěstí ještě ne na moc velké části hladiny. Lom ve slunečním světle vypadal nádherně, takže nic nebránilo tomu připravit výstroj - a hurá dolů. Z vody mezitím vylezli dva další potápěči a lákají nás na sumce schované ve stromech. Těšíme se, a tak dokončujeme přípravy. Vypadá to, že budeme mít celý lom jen pro sebe. Teplota kolem 4 stupňů a slušná viditelnost. Někdo testuje nový sucháč, někdo dvojčata, někdo indicie. Ty se daly najit snadněji než sumci :-) Společně obrážíme známé podvodní atrakce: žraloka, vodníka, sud atd. … Nakonec lezeme ven po necelých 45 minutách, Honha stíhá i bezpečnostní zastávku na žralokovi cestou zpět. Nejdéle pod vodou vydržel Náměstek, ten si vychutnával podvodní krásy a klid ještě dlouho po tom, co ostatní vylezli z podvody. Po ponoru nás čekal ještě výborný oběd v restauraci pár kilometrú za Pelhřimovem. Příjemná a rychlá obsluha, doplňujeme energii a vyrážíme k domovu. Byla to pěkně strávená adwentní neděle. Zdraví Marina

 9.12.2011 Vánoční besídka aneb žraloci U Vrtišků

Úplňkové večery jsou jako stvořené pro vánoční besídky a právě takový večer nastal v pátek 9. prosince. Kdy jindy tedy uspořádat naše tradiční vánoční setkání? Sešli jsme se již podruhé v týneckém restaurátu U Vrtišků a opět byla účast víc, než hojná. Jak už to na podobných akcích bývá zvykem, jedlo se, pilo, povídalo, blblo s Willyho nafukovací rybičkou a samozřejmě se i rozdávaly dárky a dárečky. Ty byly - jako každý rok - krásné, užitečné, dobré a kdovíjaké ještě, takže snad každý odcházel spokojen a na každého se dostalo. Zlatým hřebem večera a nejlepším dárkem pro všechny bylo ovšem Rozruchovo oznámení, že jedna naše dlouho chystaná a několik roků rozdělaná akce se v posledních týdnech pohnula mílovými kroky kupředu, a příští rok v květnu se snad... ale nechte se překvapit :-) Když už to vypadalo, že už jsme si všechno řekli a rozdali všechny dárečky, kde se vzaly, tu se vzaly, objevily se na stolech ještě dva obří dorty... no prostě, byl to náročný večer. Ani jsme se nenadáli a najednou tu byla půlnoc, první zmožení účastnící se začali zvedat a letošní večírek se pomalu ale jistě chýlil ke konci. Poslední mohykáni ještě chvíli fotili dočista kulatý měsíc, někteří se dokonce ještě krátce pustili i do práce a jeden z poslů, kteří se z Týnce rozjeli všemi směry zvěstovat světu, že vánoce jsou na krku, se stavil i na naší Náplavce, aby jí to nebylo líto, že jsme ji ani tentokrát na vánoční večírek nevzali... A nebyly ještě ani tři ráno, když už asi všichni účastníci ulehli do pelechů a spali a spali. Byla to skvělá akce ve skvělé společnosti a doufáme, že se se všemi zúčastněnými - ale i s těmi, co letos z jakéhokoliv důvodu absentovali (a stýskalo se nám po vás!) - budeme i v příštím roce vídat častěji, než jen jednou na vánoce :-)

 3.12.2011 Rokycanský bazén Další foto zde

Nechtěl jsem o tom ani slyšet - fotit v bazénu. Co tam budu fotit? Ryby tam nejsou, vraky taky ne, co já bych tam dělal. Nakonec mě Verča s Honzou (když jsem byl trošku pod vlivem) na Leštince ukecali. Ty jo - co já vymyslím, to bude wostuda, ach jo. Pak mě to napadlo - vyfotím si živou rybu, nejlíp jesetera. Dám ho do akvária, který utěsním, aby mi neuplaval, a je to. Všechno bylo vymyšlený, akvárko vyrobený, jenom tu rybu ne a ne sehnat. V předvánočním čase prodávají jenom maxi ryby a ne nějaký potěr. Ještě v pátek to bylo na ručník, ale přece to nevzdám. Koupím hejno akvarijních rybek a mezi ně dám nafukovací kosatku - jak jinak. V sobotu ráno se JWMV, náš fotící tým, dalších 14 fotografů sešlo v Rokycanech před bazénem. Já šel jako první. Byly to nervy - připravit akvárko, složit fotosoupravu a rychle - za hodinu nafotit tři témata. Jaké bylo moje zděšení, když zjistím, že jeden můj blesk je rozbitý. To je v pytli. Naštěstí mě hned Marcela půjčuje svůj, a já jdu na to. Jako sportovní téma mám vymyšlenej badminton, a tak Verča s Honzou sehrají pod vodou lítý zápas. Pak si ještě Honza zachytá jako brankář, mě to strašně baví. Nakonec uděláme pár fotek s akvárkem a hodinka uteče jako voda. Pak nastupuje Verča, Honza se rázem změní ve snowborďáka, a už drandí pod vodou jako v Alpách. Ještě si hrají s bublifukem (člověk by řekl taková pitomost - a jak je to úžasný), pár fotek s rozbitým zrcadlem a nakonec fotí ještě hvězdičky, za které ve finále vyhrává první cenu za volné téma. Jako třetí z našeho týmu nastupuje Marcela. Honza se změní v lakrosového hráče, a už skoro utopenej hraje jako o život. Má toho na sobě tolik, že ho neudrží pod vodou ani padesát kilo olova a já mu musím ještě pomalu stát na hlavě, aby byl celý pod hladinou. Pak ještě fotí proti zrcadlu nautiluse. A najednou je poledne a je konec soutěže. Rychle uklidit ty hromady krámů co jsme sem natahali a jde se na oběd. Odpoledne vybíráme nejlepší fotky a pak už jenom popíjíme a čekáme na večerní vyhlášení. Cenu nezískám žádnou, taky není za co, jsou tu mnohem hezčí fotky, ale taky nekončím mezi posledními, což mě těší. Takže - co bych řekl závěrem: moc děkuji Honzovi, Veronice a Marcele za skvělou podporu, protože bez nich bych to nezvládnul, a příští rok se určitě zase přijedu. Zdraví vás kosatka Willy. PS: hláška zájezdu - ,,nedělej Voráčkovou!“

29.11.2011 Zima na náplavce

Ani zima, neklamně se hlásící o svá práva, nás nemohla odradit od pravidelného večera na Slapech. Nakonec nás v mlhavém oparu dorazilo hezkých sedm. Na nic jsme nečekali, naskákali do gum a posléze i do vody, která je se svými sedmi stupni stále ještě to nejteplejší prostředí v širokém okolí, slapský motorest nepočítaje. Ponory se vydařily – sice není nic moc vidět, ale zase jsme tuto příležitost využili k poctivému vyzkoušení zimních doplňků, výzbroje a výstroje, světel, foťáků, stagí (s výbornou metrovou hadicí), bójek a dalšího harampádí, které s sebou pořád taháme a už skoro ani nevíme, k čemu to všechno vlastně je. Po výnoru nás čekalo sice jasné, ale pěkně zimovaté povětří s ledovým větrem. Když se vynořili poslední opozdilci, využívající každého doušku vzduchu, v rychlosti jsme zkonzumovali velmi dietní dekožranici (tři druhy uzeniny, dva druhy sýra a jeden druh medvídků sýry), zapili to Americkou limonádou a horkým čajem a pelášili do teplých pelíšků pod peřiny. Prima večer.

27.11.2011 Miličín

15.10.2011 Dálkoplavba 2011
 

6.10.2011 Stará Živohošť
 

24.9.2011 - 1.10.2011 EGYPTÁKOV

Kdysi dávno jsme si takhle jednou na Náplavce (tuším, že zrovna bylo asi -15 stupňů a sněhu po kolena) řekli, že by možná nebylo od věci navštívit nějaké teplejší vody. Poté, co byl jen těsnám poměrem zavržen mělnický bazén, protože v něm není žádný vrak, napadlo někoho, že bychom si mohli zajet do Egypta. Je to skoro stejně daleko a navíc někteří z nás tam už dloooouho (hoodnědlouho, vlastně eště nikdy) nebyli. Jak jsme řekli, tak jsme i udělali – přesněji řečeno jsme se přikamarádili k výpravě PéKáPéček, kteří se shodou okolností chystali stejným směrem. Horečné přípravy a těšení probíhaly tedy skoro celý rok a s každým ponorem do temné slapské vody jsme stříhali pomyslný metr, kdy už TO vypukne... Pokračování ZDE.

17.9.2011 Jesenský rak po šesté

Letos byla tato soutěž poznamenaná malou účastí soutěžících, přijelo jich pouhých šest. Počasí nám sice přálo, ale viditelnost v lomu ani náhodou, mlíko jako každý rok, jenom pod devíti metry byla voda průzračná, ale tam moc života není. Dva šli do řeky a zbytek včetně mě do lomu. Tam to bylo hodně špatný, kapři se dali jenom tušit a do štiky narazila jen Veronika (což se ukázalo jako náraz vítězný). Objel jsem celý lom a nenašel skoro nic, co by se dalo fotit. U leknínů to bylo zkopaný až běda, a protože se ještě pořád učím s novým foťákem, tak se mi tam toho moc nepovedlo. Zkusil jsem znovu kapry, ale prostě to nešlo - na konci ponoru mi trochu zapózoval okounek pod platem a to bylo vše. To ti, co šli do řeky, byli nadšení průzračnou vodou a mraky ryb, co se tam proháněly. Po ponoru se podávala dekompresní polévka a gulášek, a pak se šli vybírat fotky. Byli tu dva welice dobří fotografové, kteří se spíš rozhodovali, které z těch dobrých fotek tam dát, a pak ti ostatní, co tam vůbec dát. Odpoledne probíhala družná zábava, peklo se prasátko, které se navečer před vyhlášením spořádalo. No a pak to přišlo - vyhlášení výsledků. Bylo to jednoduché - jak jsem již říkal, byli tu pouze dva fotografové, jeden fotil v řece a jedna v lomu. Pavel získal druhé a první místo a Verča třetí a GRAND PRIX hlavní cenu a tím se stala teprve třetím soutěžícím, který získal tuto cenu podruhé. A šlo se to zapít a probrat celé soutěžní klání. Asi za hoďku přišlo překvapení pro Pavla. Slavil narozky, a tak dostal koš plný piv a sličnou Slávinku, která se mu wellice líbila. Po půlnoci byli všichni už dost zmožení, zvláště pak jedinci, kteří se rozhodli na závěr umrtvit flaškou portského. Ráno nám Slávek uvařil výborné párečky, a po úplném procitnutí se to pomalu začalo rozjíždět ke svým domovům. Až na tu viditelnost v lomu se tato akce zase moc povedla a dík za to patří všem organizátorům této sympatické soutěže. Zdraví vás kosatka Willy.

15.9.2011 Přístaviště

Ve čtvrtek jsme se opět sešli na jedné z posledních akcí před Velkou cestou na jih. Jako místo činu jsme tentokrát zvolili poklidné okolí Přístaviště a účast byla příjemně hojná. Voda nás překvapila jak letní teplotou (to poslední mohykány mokrých skafandrů), ta čistotou – pod nějakými šesti metry se dohlednost otevírá a je vidět skoro až „od nevidím do nevidím“. Myslím, že všichni zúčastnění si ponor užili, a díky bravurní spolupráci Vency a pozemního teamu nás už při vynoření přivítala vůně klobásek, opékaných tentokrát na originální will-způsob. Jak zákusek posloužil skvělý perník a kdo neměl dost, mohl se dorazit uzeným, čokoládou nebo třeba medvídky. Hlavním tématem dekopovídánek byla samozřřejmě chystaná výprava, došlo i na praktické ukázky zachraňování a další taškařice, a než jsme se nadáli, byla skoro půlnoc. Prima večer!

11.9.2011 Náměstkův první ponor

První regulérní samostatný ponor, jak to zní. Ještě před několika měsíci šílená, nemyslitelná záležitost. Nikdo by mne pod vodu nedostal. Postižen klaustrofobií a vůbec strachem z neznámého - ani náhodou. Asi před rokem mne Honha několikrát tahal na Slavii do bazénu a já pokaždé hledal nějakou výmluvu, tak dlouho až ho to omrzelo, alespoň jsem si to myslel. Jenže Honha se nevzdával. Společně s Willyteamem pořádali v červnu první podvodní geocaching event na Bořené hoře a tam jsem šel poprvé pod vodu. Tak rychle, že si z toho dodnes skoro nic nepamatuju, snad jen hektické logování na platu v 6m. Jinak šílená euforie, která měla za následek další cvičko na bazénu pod dohledem Honhy a Rozrucha a pak přihláška do kurzu. Díky instruktorovi Jirkovi Hovorkovi, jeho skvělé péči mám konečně tu kartičku :-). Kurz chvilku trval a já se pomalu těšil na první ponor bez instruktora. Na můj první ponor, první samostatnej ponor, ponor na Bořence tam, kde to vlastně všechno začalo. Tak a dneska to přišlo. První samostatný ponor, jak to zní. Parádní záležitost. Kluci díky

1.9.2011 Rabyňská hledačka

Jednoho krásného dne se ve willovníku objevil pozdrav od neznámého rybáře, který hledal pomoc - před pár dny utopil přímo pod molem kepu na Nové Rabyni rybářské cajky a spoustu dalších drobností. To byla pro nás ovšem výzva! Lokalita pro nejbližší ponor tudíž byla jasná. Na místě samotném je vše při starém, jen nás trochu odrazoval mírně zapšklý rybář, marně se snažící polapit rybku z parníkového mola, jediného schůdného přístupu do vody, a drmolící naším směrem spousty nadávek. Slabší povahy se tudíž odebraly pěšky směrem do zátoky, drsnější nedbaly špatného rozmaru neúspěšného chytače a s věším či menším čvachtnutím (doprovázeným větší či ještě větší rybářovou kletbou) vpadly do vody přímo u mola. Protože jsme měli hrubou informaci o místě katastrofy, zamířili jsme si to rovnou tam a hurá pod vodu. Netrvalo dlouho a sám velký Willybald začal divoce gestikulovat rukama a plácat nohama na znamení, že poklad našel. Když se rozptýlil oblak kalu, mohli se uplatnit i další hledači, a tak se nakonec podařilo najít skoro všechen obsah nešťastné ztroskotavší lodice. No sláva :-) Po dobře vykonané práci musí následovat zasloužená dekožranice - dneska jí vévodily klobásky několika chutí, něco málo uzeného prasátka, nějaké ty čokolády a samozřejmě nemohla chybět ani Americká limonáda. Prima akce!

29.8.2011 Korfu

V tomto rozmarném létě jsme se s Vencou a Amosem domluvili, že bychom mohli vyrazit za Ondrou Belicou na Korfu trochu si užít chybějícího sluníčka, mořského potápění a spojit příjemné s užitečným – dodělat si zkoušky AOWD. Díky Amosovým bezkonkurenčně vtipným historkám cesta ubíhala neskutečně rychle. Plán trasy byl jasný - autem do Benátek a dál pokračovat trajektem do řeckého přístavu, kde už na nás čekala žlutoploutvá bělice :-). Hned jsme se jeli seznámit s místními, zabydlet se, připravit na ponory a ochutnat něco místního k večeři. Další dny nás čekalo azurové moře, jeho krásy a každodenní výpravy na člunu. Ponory byly pestré, čekaly na nás skalky, vraky, jeskyňky a nedaleký ostrůvek s majákem. Pod vodou jsme si užili i spoustu legrace. Po celou dobu se o nás Ondra staral jako o vlastni, ukázal nám v moři, co jen se dalo a za to mu patří náš velký dík. Byli jsme hodně mile překvapení, když nám místní usedlíci na naši počest připravili welikananánskou hostinu, po které jsme se jen stěží dokutáleli do postele. Prostě stůl plný super jídla a pití :-).Celý týden utekl jako voda a my jsme se museli chtě nechtě rozloučit a vydat směr temné Slapy. Brzy ráno jsme se nalodili na trajekt a plní dojmu a zážitků se vydali na cestu k domovu.V Brně jsme se se slzou v oku rozloučili s vždy optimisticky naladěným Amosem a za chvilku už jsme mohli odpočívat ve vlastních postelích. Docela už se těším, až společně vyrazíme spláchnout tu slanou vodu ….. :-)

20-21.8.2011 Leštinka-aneb první ponor malého Willyho

Tak se konečně dočkal, nebo mě spíš ukecal a tak jsme se vydali na víkend na Leštinku. Počasí bylo super, spousta kamarádů takže co víc si přát. Honzíkovi to šlo docela dobře jenom mu pořád teklo do masky, po půl hodině toho měl dost a já se šel konečně za potápět. Bylo to dost zkopaný, protože to tu vypadalo jak na Václaváku. Každopádně jsem tu strávil hoďku a půl a pěkně si to užil. Po dekompresní polívce jsme si užívali sluníčka. Navečer se šlo zase do vody, ale pořád nás trápila maska, Honzík se držel statečně, po půl hodině jsme to zabalili a já šel ještě jednou do hlubin. Večer se grilovali samé dobrůtky, pilo pivko a kecalo se až do pozdních nočních hodin. Ráno bylo zase krásně slunečné a tak jsem šel ještě na jeden ponor. Přes noc se voda trošku vyčistila, ve stromě byla štička i kapříci, ale byli pořád vyplašení, po tom náporu potápěčů se tomu ani nelze divit. Byl to krásně strávený víkend. Zdraví vás kosatka Willy.

13.8.2011 ŠtikoLomeček

Náčelník mě navnadil na Lomeček, že prý je tam neskutečná, až desetimetrová viditelnost. No to si teda nenechám ujít. Ráno jsem přistál u něj, přeložil věci do jeho červenýho žihadla a s dalšíma potápkama vyrazil do západních Čech. Cesta uběhla jako voda, na místě nás překvapilo množství potápníků, kteří měli stejný nápad sem zajet. Taky to pod vodou podle toho vypadalo - jako by se tam přehnalo tsunami :-). No, nenecháme se odradit, do kabiny sice prvně narazím, než ji uvidím, ale co, na Slapech to bývá horší. Kajuťák jenom objedu, nemá cenu ho fotit vůbec. Nakonec zabrousím až dozadu, kde bývají kapříci a jiná podvodní havěť. Sice tu jsou, ale dost neklidní. Jakmile se přiblížím , hned zdrhaj. Aspoň štička se nechá vyfotit. Pak ji ještě potkám ve stromě, ale proč je to všechno rozmazaný, kruti brko? Kde je chyba? Samozřejmě ve mně, objektiv je nastavenej na manuál a já nemám za hodinu ponoru jedinou kloudnou fotku. Vylezu na břeh, rozeberu to, nastavím správně a jdu zase hledat něco na focení. S prázdnou domů nepojedu. Za dalších 80 minut objedu znovu všechny atrakce, abych je ještě jednou vyfotil a nakonec si pohraju ze štikou, která trůní ve stromě. Po ponoru následuje dekopolívka a pak už frčíme domů. Zdraví vás kosatka Willy.

11.8.2011 Náplavka Hermelínová

Dnešní sešlost začala tím, že Rozruch, i když byl všemi ujišťován, že Tomáš na ponor na 100% jde, protože má na starost hlavní deko menu, tak mu prostě nevzal dvojče. Tom to vzal sportovně, a že mu to vůbec nevadí. Do vody se mu stejně nechce a aspoň bude dělat společnost Janě, která přijela jenom na čumendu, neboť má něco s uchem či co. Ale Rozruch jinak nedal, vzal Janino prázdný dvojče, které mu přivezla k naplnění, a přepustil ze všech našich flanděr trochu toho kyslíku, aby Tom mohl na ponor. Po všech těchto peripetiích zavolá ŠDR, že nestíhá, a najednou je tu jedno přeplněný dvojče a čtyři poloviční. To by se z toho jeden doslova po-po-po, kruti brko, jak to říct slušně, když je tu mistr Úžasňák. Jinak ponor proběhl celkem bez problémů, až na to, že jsme se trochu nedomluvili kdo kam půjde a co tam bude dělat, a fotky fredy vypadjí podle toho. Ale co, i zakalenej vypadá skvěle. A po ponoru přišla na řadu slibovaná megahermelínovogrilovací dekožranice. Té se ujal již zmiňovaný gurmán Tom, a bylo to fakt moc dobrý. Hermelínci se na jazyku jen rozplývali, baštili jsme je - jak jinak - lžící vylovenou ze Slapských hlubin. Kdo se nedostavil, ten willice prohloupil. Pro velký aplaus budeme akci zřejmě opakovat, aby si to užili všichni. Jako sladká tečka se podávaly vafle ze šlehačkou ala Lídl. Byl to hezkej večer, všem dík. Zdraví vás kosatka Willy.

7.8.2011 Cerekev
Tento týden jsem koupil nový objektiv, protože ten starý nevyhovoval svou světelností do tmavých Slapských a Orlických hlubin. Byl jsem celý nedočkavý ho co nejdřív vyzkoušet, ale bohužel nikdo z našeho týmu na potápko o víkendu neměl čas. Tak jsem vyrazil na Cerekev, kde byla jednak hlášena pěkná viditelnost, a jednak si sám svůj starý sucháč nezapnu. Jak jsem předpokládal, bylo zde docela živo. Potěšilo mě zjištění, že tu jsou také kamarádi z Barakudy a Kapr divers - hned bylo veseleji. Tak rychle nastrojit a hurá pod vodu. Viditelnost docela ušla a já si to hezky užíval. Proháněla se tu hejna wokounů a jiných malých rybiček, chvilku si se mnou hrála malá štička, a dokonce se na mě přišlo podívat pár kapříků, ale jak jsem je zaměřil v hledáčku, hned zdrhali. Strávil jsem tu skoro dvě hoďky a kdyby mě nedošel kyslík a nechtělo se mi - však víte kam - tak tam budu ještě teď :-). Toto léto je poněkud rozmarné a tak - jak jinak - už zase pršelo jak z konve, ale než jsme si zabalili věci, tak se počasí umoudřilo. Na dekožranici se jelo na místní farmu, kde vaří fakt mňamkózně. Po totálním přecpání jsme se odvalili ke svým autům a vyrazili k domovům. Byla to příjemná neděle. Zdraví vás kosatka Willy.

4.8.2011 Pánská jízda na Náplavce

Na náplavku jsme vyrazili ve slušné - byť tentokrát čistě pánské - sestavě, abychom si užili úžasné viditelnosti, která tu stále panuje. Po celodenních deštích se večer vyčasilo a na Náplavce nás čekal obvyklý klid a pohoda. Naskákali jsme do gum a hurá pod vodu. Zkontrolovali jsme provizorku, sloup i zátoku, podrbali místní candáty, navštívili úhoří porodnici (snad jsme matku-úhořici moc nevyděsili) a vůbec – prostě sem si užili cachtání a vznáčení se ve stavu beztíže. Po dobrém ponoru musí ovšem následovat dobrá dekobašta – a toho jsme se přidrželi i tentokrát. Naše jazýčky potěšilo willnikající uzené, sýry, čekuláda, medvídci a další dobroty, nemohla pochopitelně chybět americká limonáda a další drobnosti. Prima večer.

28.7.2011 Konečně zas na Náplavce

Nějak jsme zjistili, že už si ani nepamatujeme, kdy jsme naposledy byli na Náplavce, takže jsme usoudili, že je nejvyšší čas s tím něco udělat. Možná i díky tomu byla účast na poslední zvyklosti neobvykle hojná - nakonec se nás sešlo... no skoro nepočítaně :-). Ani Slapy nezklamaly - přichystaly nám luxusní viditelnost, jakou jsme tu už dlouho nezažili, takže jsme si potápění moooooc pěkně užili. Pozemní team zatím nachystal vynikající dekožranici - vévodil jí skvělý krabí salát s tousty od Willynky a jako druhý chod pekáč pečených kuřátek od Willyho. No a jako zákusek (který ale zmizel jako první) skvělý koláč od paní Luďové, vafle se šlehačkou a další delikatesy. Chybět nemohla ani americká limonáda, takže zkrátka večer jak má být. Jen kdyby ten čas tak rychle neutíkal... Prima akce!

24.7.2011 Trnitá cesta na Lomeček

Červencová neděle nám začala poklidně... tedy jak pro koho - Honha byl hned ráno přesvědčován, že má už čtvrt hodiny zpoždění, ačkoliv měl ještě čtvrt hodiny čas. Nakonec jsme se všichni úspěšně nalodili, zprovoznili „spolehlivého“ Garmina a vyrazili vstříc dálným dálkám... Cestou na Lomeček jsme ještě přibalili Radima s Hankou a samozřejmě odlovili i pár kešek na D5. Po opuštění dálnice to začalo. Garmin si usmyslel, že nám ukáže krásy českých luhů a hájů a provedl nás těmi nejvedlejšími silnicemi z nejvedlejších :) Když jsme po dlouhé době konečně viděli ceduli s odbočkou na Mrákov, všichni jsme si zhluboka oddechli, že cíl byl naštěstí správný. Okolí lomu i lom samotný jsou moc krásné. Velmi příjemné prostředí, super místo k nastrojení i přístup do vody. Viditelnost byla nahoře dobrá, ale dole až skoro hrachová. Potkali jsme spoustu rybího života, prolezli „ponorku“ a další atrakce, trochu se procvičili ve switchování a samozřejmě jsme fotili a fotili a fotili :-) Jako dekomenu jsme dostali výbornou zelňačku a další skvělé pochutiny. A cesta zpátky? Co vám budu povídat... Byla stejně strastiplná, trnitá a dlouhá a vlastně ještě delší než cesta ráno na Lomeček :-) Všichni jsme ale nakonec ve zdraví dorazili do svých domovů a máme dloooouho na co vzpomínat :-) PS: Dodatek řidiče:Vyměním navigaci Garmin za novou automapu, přidám i navigátora a majitele navigace jako bonus navrch :-)

16.7.2011 Orlík - Trhovky, základna MDC

V týdnu jsme si naplánovali sobotní noření, a dnešní ráno tedy hurá na Trhovky :-). Náš team byl tentokrát jen o třech potápkách, když se účastnili Rozruch, Honha a Daily. Na místě jsme se sešli akorát s Oldou, ostatní byli už kdesi na širé vodě. Honzík si nezodpovědně prosadil, že půjde lovit artefakty pod molo, a tak jsme po půlhodině přemlouvání a vyhrožování ustoupili a šli převazovat a proměřovat polygon. Během dvouhodinového ponoru jsme s Jirkou zaměřili nové atrakce a převázali malé šňůry kvalitnějšími. A zvládli jsme si dokonce i pohrát s úhoři a sumečkem. Den jsme zakončili ogrilovaným masíčkem a klobáskami a příjemným zaplaváním si. Fakt príma sluníčkový den :-).

14.7.2011 Cholín

Zatímco na tom Prašném mostě roste aspoň konvalinka, pod tím Cholínským neroste vůbec nic. Zato tam ale různí živlové hází do vody věci, které se jim tak úplně nehodí, rybáři topí cajky a je tam k vidění spousta dalších zajímavostí, jako je třeba betonový podstavec mostu. Takže tentokrát jsme zamířili právě sem, v nadějí, že pod mostem najdeme tašku plnou peněz, nebo aspoň nějakého zajímavého podnikatele do sbírky úlovků. Ponory byly v podstatě príma, akorát lézt tady v postatě těsně pod Kamýkem do vody v mokrém oblečku nebyl asi ten úplně ze všech nejlepší nápad, ale co naděláme. Přežili jsme to všichni a nakonec jsme si v povrchové vrstvě i ty klouby nahřáli. Dekožranice byla opět naprosto úžasná - koneckonců postaral se o ni sám Úžasňák. Než bys řekl švec, byl roztopený gril, a na něm se pěkně dokřupava opékaly párečky a klobásky - moc velká bašta to byla. Díky všem za prima večer, i když příště třeba bude ještě prímovější :-)

10.7.2011 Nová Rabyně a skoromáňa

Dnešní krásný nedělní den, od rána prozářený sluníčkem, jsme se v 9 hodin sešli v silné sestavě 4 potápěčů, sbalili potápění a grilování a vyrazili směr naše oblíbené Slapy. Naplánovali jsme si Novou Rabyni. Navštívit a podpořit v noření nás přijeli dokonce Kačenka se Silvestrem :-) které tímto zdravíme !!! Venca Úžasňák s Honhou vyrazili lovit artefakty a ztracené pozůstatky pod molo a v okolí. Já s Jirkou jsme vyrazili najít vrak „SkoroMáni“, který je od místa zanoření vzdálen úctyhodných skoro 40 minut plavání. Všechno jsme zdolali, vrak našli, proplavali a hurá zpět. Ponor trval pěkných 120 minut, viditelnost na Slapy naprosto luxusní a všechno se povedlo. Vylezli jsme s miminem ve flaškách, ale s úsměvem na tvářích. Všichni spokojení jsme přejeli na grilování do lesa na vyhlídku nad Slapy, kde jsme si v klidu užívali výhledu, grilovaných párečků se slaninkou a klobásek, které výtečně připravil a ogriloval mistr Úžasňák. Zkrátka to byl bezva potápěcí den :-).

5.7.2011 Těchnič

Dnes jsme se po dlooouhé době a velkých přípravách rozhodli navštívit kostel v Těchnicích. Z původní sestavy ovšem nakonec zbyli pouze dva stateční, zatímco ostatní členové nám dali košem, případně pádlem. Nenechali jsme se však zviklat samotou ani poměrně hnusným, podzimně sychravým počasím a vyrazili jsme, abychom se po krátkém intermezzu navigace navigační legendy sešli na smluveném místě. Prvním úkolem bylo navázat přátelství s domorodci, což se záhy podařilo, takže jsme mohli v klidu zaparkovat naše ocelové oře a jít na věc. Po dlouhých přípravách jsme sebe i vše potřebné odstěhovali k vodě, navlékli se do cajků, ověsili stagemi... a zjistili, že z inflátoru ŠDR se valí bubliny jak o závod (on ten pan Z. dobře věděl, proč tenhle "fungl nový cajk vlastně ani nepotřebuje"). Poté, co se "zaječí dar" (po vzoru danajský) podařilo jakštakš umravnit a už to skoro vypadalo, že vyrazíme, prohnal se kolem policejní člun. Hehe - jdou sebrat Willyho, zavtipkoval jsem nejapně, načež se už už mizející člun ostrou zatáčkou otočil a zamířil si to přímo k nám. Tentokrát však nešlo o perlustraci ani perfidní personální perzekuci (ještě jsme naštěstí nestačili nic provést a navíc hráz je odtud v bezpečné vzdálenosti), ale posádka člunu nás naopak poprosila, jestli bychom nepomohli rybářům ve "vedlejší" zátoce vylovit soudek piva, který se jim tam utopil i s pramičkou. Protože rádi pomáháme i chráníme, a navíc by Willy už rád odčinil své hříchy, jen stále nevěděl jak, neváhal jsem a vyslal jej do záchranné akce s tím, že za těch pět minut předpokládaného zpoždění aspoň vyzkouším pochroumaný inflátor. Abych to zkrátil - člun se zpátky objevil asi tak za hodinu s totálně schváceným Willym, který kromě soudku musel vylovit dvě rozsypané basy lahváčů a několik autobaterií (náklad pramičky byl totiž poněkud větší, než nám původně prozradili), a navíc z vedlejší zátoky se vyklubal výlet přes půl Orlíku. Zkrátka - dvě hodiny uplynuly jak voda, celou tu dobu jsme byli narvaní do sucháčů, chtělo se nám - však víte co - a náš ponor ještě ani nezačal. Naštěstí se pak už situace vcelku normalizovala a ponor sám proběhl bez zvláštních příhod - teda až nato, že nějak zahaproval fotoaparát (nebo fotograf?), takže fotek z podvody není ani pověstných pět a půl. Dekožranice se nekonala, pouze dekokolopiatika, protože hubneme do plavek. Cestou zpátky jsem se ještě zastavil u kolegů diverů v Příbrami (tedy SKY-diverů) a završil tak hezký sváteční den.

26.6.2011 Ponor 40 metrů nad zemí

Vodárenské technologie, firma na výrobu a montáž zařízení na úpravu pitných i odpadních vod, dostala zakázku na úpravu vodojemu - takzvaného aquaglobu. Vodojem nebylo možné vypustit, ale bylo potřeba ucpat nátokovou trubku pomocí gumového vaku. Výroba přípravku na manipulaci s vakem pod vodou trvala pár minut, ale doprava potápěčské techniky do výšky 40 metrů v naprosté tmě po žebříku, který měl špircle jen občas, nebyla tak jednoduchá. Úkol byl splněn, jen mě překvapilo, jaké zvíře může taky ve vodojemu žít.

26.6.2011 Orlík-Spálenka

Na Orlíku je dobrá viditelnost a tak nebylo co řešit - jedeme prostě tam. Třeba na Spálenku, vyfotit si vidle v okně. Domorodci byli vlídní, až nás mile překvapili. Zaparkovali jsme auta skoro u vody, naštudovali, kde je hlavní barák, a hurá do vody. Voda pod pět metrů je fakt pěkně čistá a my se vydali hledat. Hned na začátku narazíme na strom, ve kterém si lebedil pěknej úhoř. Po chvilce nacházíme zídku se schodama - někde tady to musí bejt - ale ještě uděláme několik koleček, než konečně narazíme na další zeď. Zamřížované dvě okénka nám dávají tušit, že se nacházíme na správném místě. Po chvíli nacházíme i vidle v okně. Prolezeme baráček úplně celej, nejvíc nás zaujmou zachovalá dřevěná futra. Po hodině toho máme dost, a když si odbudeme menší deko, tak vyrážíme na hladinu. Máme radost, našli jsme to, kvůli čemu jsme sem jeli. Na dekožranici jedeme do Solenického restaurantu, kde je vstřícný číšník, který nás napojí a nasytí, že se nemůžeme ani hýbat. Pěkně strávená neděle to byla :-) Zdraví vás kosatka Willy.

25.6.2011 Sedmistý ponor na Bořence

Toto letí - už je tady sedmistovka a oslavím ji sólovým ponorem. Dnes jsem se přesvědčil, že ani pár stovek ponorů nedělá potápěče potápěčem. Nastrojím cajky, složím foto přístroj, skočím do vody a ejhle - mám nějaký lehký nohy, bez ploutví to nepůjde Willdo - a jdu pro ně do auta. Znovu se zanořím - a teče mi za krk proud vody. Haupnu jsem si strčil pod manžetu, ach jo, cajky zase dolů a znova upravit. Do třetice mi vypadne žárovka a já přemýšlím, jestli je ten správný den na potápění. Ještě pod vodou si nasazuju hadici od sucháče a doufám, že je to poslední dnešní renonc. Voda je po bouřce a lijácích dost zakalená, ale to mě neodradí a strávím zde přes devadesát minut, kulatej ponor si prostě chci užít. Nakonec se docela vyvedl. Zdraví vás kosatka Willy.

22.6.2011 Smilovice

Jsme hrozní masochisti, protože jít dobrovolně zase na Smilovický mlýn, to už chce silnou náturu. Dnes to bylo dokonce i s buřinou a totálním slejvákem - už to vypadalo, že se zanoříme ještě na kopečku a doplaveme rovnou do zátoky, neboť se cesta během chvilky změnila v dravou řeku. Jako natruc přestalo pršet a my museli po svejch. Místní rybář byl na poprvé nevrlej, jak to u nich bývá zvykem, ale nakonec nám div nevystrojil hostinu. Voda byla do pěti metrů zakalená, ale pak to už docela šlo. Tentokrát mlýn našli všichni, i když někteří měli trochu problémy, ale nakonec vše dobře dopadlo. Z ryb byla vidět kapitální štika, pár candátů a hejna ježdíků. Po namáhavém výstupu následovala dekožranice jako za slavné éry, když se s námi ještě potápěl mistr Úžasńák. Grilovaly se klobásky, podávaly francouzské sýry, výtečná slaninka a jiné různé laskominy. Všem děkuji za příjemný večer. Zdraví vás kosatka Willy.

15.6.2011 Smilovický mlýn

Po delší době jsme zavítali do zátoky na levém břehu Vltavy, kde jsou zatopené zbytky Smilovického mlýna. Neodradil nás ani vražedný přístup k vodě, neboť se musí jít pár set metrů od závory. Copak do vody - to se ještě dá, ale po ponoru do kopečka je to docela záhul. No nic, i tato překážka se dá překousnout, neboť téměř zachovalé mlýnské kolo stojí za to. Sešlo se nás poměrně dost - celých sedm statečných. Utvořili se tři dvojice, já šel sám, neboť jsem si chtěl vyzkoušet fotit s makro objektivem. Mlýn se nachází ve dvaceti metrech a tak byla welice slušná viditelnost, až jsem zalitoval, že jsem si přeci jen nevzal širokáč, neboť koleso je fakt krásný. Když jsem se ho nabažil, šel jsem zkusit fotit rybičky, ale moc se mi nedařilo. Kluci - až na jednu dvojici - mlýn vůbec nenašli, ale za to viděli hafo candátů a krásného sumce. Po dofunění k autům a odstrojení cajků následovala dekožranice, která se skládala z různých uzenin, sýrů a pečiva. Jako sladká tečka následoval medovník. Byl to pěknej ponor a příští týden sem jedeme zase. Zdraví vás kosatka Willy.

11.6.2011 Sobota na Horce

Během týdne jsme se pod vodu pořádne nedostali, tak jsme si to museli vynahradit o víkendu. Honha rozhodnul, že je na čase vyrazit podívat se na zahraniční okouny. Volba padla na Německo, Tauchsee Horka. Je to blízko a okouni zde mluví cizím jazykem. Po příjezdu na místo jsme si lehce prohlédli okolí a hurá na pokec s místními obyvateli vodní říše. Pod vodou bylo sice více Poláků, než ryb, ale při dvou více než hodinových ponorech se nám podařilo prohlédnout si snad všechny atrakce, zabublat si do noty s místními rybkami, udělat pár památečních fotek a hlavně si krásně zapotápět. Jako dekomenu se podávala slanina se zeleným pepřem, výborně vyuzené masíčko, klobáska, káva, limonáda, no prostě pohodička. Pod vodu s námi měl vyrazit i Venca Chalupa, ale den předtím si při nebezpečném sportu fotbalu upravil kotník tak, že nám nakonec dělal jen řidiče, za což mu ovšem patří můj veliký dík. Tom

5.6.2011 Leštinka

Musím trénovat s novou foto soupravou, a tak nesmím vynechat jediný den, kdy můžu jet na nějaký potápko. Dnešní volba padla na Leštinku, kde je prý dobrá viditelnost a přítulné rybky. Jesetera jsem vzdal hned na začátku, protože v díře to za moc nestálo, ale jinak to bylo parádní. Hlavní záměr byl vyfotit skanzen. Strávil jsem zde víc jak půl hodiny a nevynechal jedinou atrakci. Nad skanzenem jsou kapříci, a tak hurá na ně - ale není po nich ani památka. Hm, kde můžou být? Jenom se zde prohánějí hejna malých rybek. Když tu kouknu do větví a co to nevidím - štika tam stojí jako zkamenělá. Opatrně se přiblížím a pak teprve ocením, jak je dobrý dostat zrcadlovku pod vodu. Je rychlá jako blesk, a já střílím jeden záběr za druhým, než to milou štiku přestane bavit a majestátně zmizí v hlubinách. Zkusím ještě mrknout vedle do stromu na sumce, i když vím, že na něj nemám štěstí. Co sem jezdím, ještě jsem ho neviděl. Dneska je ale můj den, ve stromu u skály uvidím bílý přízrak, který se mi zde tak dlouho schovával. Hraju si s ním snad čtvrt hodiny a nemůžu se ho nabažit. Je překrásnej. Když ho to přestane bavit, zajede do svýho doupěte a háže na mě bobek. Mrknu ještě do větví, jestli se nevrátila štika, ale dlabe na mě. Pokračuju poděl stěny zpět k molu a cestou ještě potkám v zákoutí schované kapry. Byl to fakt nádhernej ponor, ještě teď to mám v sobě. Zdraví vás kosatka Willy.

4.6.2011 Bořená Hora

Na dnešní den jsme se chystali pěkně dlouho - někdy v zimě totiž Rozrucha s Honhou napadlo, že právě dnes uspořádáme potápěčské setkání geokačerů. Slovo dalo slovo, a už se spřádala jedna z dalších akciček WT. Volba padla na lom Bořená Hora, kde je hezké zázemí a dobrý přístup do vody, pro nepotápěče (kterých nakonec dorazilo přes čtyřicet) jsme zajistili certifikovaný doprovod v podobě Náčelníka, podařilo se zorganizovat opékání prasete a úplně nakonec kdesi kdosi kohosi podmáznul a zařídil na sobotní dopoledne i nádherné letní počasí. Původně jsme - s ohledem na množství přihlášených účastníků - předpokládali, že skončíme někdy vpodvečer, nakonec ale všechno klapalo líp, než jsme čekali, a s průvodcováním nepotápěčů jsme skončili těsně po poledni, takže zbyl i čas na naše vlastní koupání. To byla mimochodem mooooc příjemná záležitost - voda v lomu je krásně čistá a aspoň nahoře i příjemně teplá. Připluly i ryby, z nichž některé byly opravdu kapitální, co víc si přát. Soudě podle záznamů účastníků se akcička opravdu vydařila a desítky pochvalných zpráv nám udělaly opravdu radost. Tak zas třeba příští rok :-) Príííma akce!!

1.6.2011 Den Dětí v Zátoce vraků

Nalákáni zvěstmi o neobvyklé slapské viditelnosti jsme se vydali do Zátoky vraků, abychom si tamní pamětihodnosti konečně prohlédli trochu s nadhledem. Zvěsti kupodivu nekecaly, a my jsme se mohli vznášet nad zatopenou krajinou a kochat se úžasnou scenérií kaňonu potoka a pochopitelně i všemi vraky, které jsme si mohli po dlouhé době prohlédnout pěkně celé i s okolím. Tohle se opravdu málokdy zažije a ty protivné schody za tohle určitě stály. Díky jarnímu počasí posledních týdnů je voda nejen hezky čistá, ale i docela teplá (nahoře má krásných 16 stupňů a dole se těch 8 už taky dá), takže ten nejodvážnější z nás už vyrazil v mokrém oblečku. A můžu potvrdit, že se dalo a bylo to moooooc príma, suchaři se sucháči mohou jen závidět :-). Dekožanice sestávala z několika druhů uzeniny, knedlíků s jahodama, megamrkvového salátu, melounu, medvídků, čokolády, sýra, několika druhů černé vody a dalších drobností. Vypadala nenápadně, ale po chvilce jsme všichni hekali a funěli přecpáním. Večer nebyl úplně z nejteplejších, foukal docela studený větříček, ale i tak jsme vydrželi klábosit dost přes půlnoc. Prima akce!

25.5.2011 Koranda

Někteří jeli na Miličín, někteří na Korandu a Honha na pivo. Zatím co se Jirka s Janou cachtali na Miličně, Tom, Radim a já jsme ještě tvrdě hákovali a těšili se na noční ponůrek u prudivého pána. Celí natěšení jsme hned po příjezdu nastrojili cajky a naskákali do vody. Překvapila nás krásná viditelnost, která se ovšem pod deset metry mění v mléčný zákal. Plán ponoru byl mrknout se do náhonu a pak najít sklep. Sklep se nám v tom mlíce najít nepodařilo, ale to nás ani trochu nemrzelo. Po cestě zpět jsme omrkli hausboty a pak jsme na mělčině, kde bylo příjemně teplíčko, fotili rybičky, kterých tu byla úplná hejna. Na dekožranici se podával salámek a ovčí sýr. Bohužel zmizelo to tak rychle, že to nikdo nestačil vyfotit. Dík všem za příjemný večer. Zdraví vás kosatka Willy.

25.5.2011 Výzkumný ponor na Miličíně

Dnešní večer byl (bohužel) rozdělen na skupinky... Potřebovali jsme být dříve vynořeni, tak jsme s Jirkou zabrousili na Miličín. Když jsme přijeli, u vody bylo celkem rušno. Koupající se koupali, opalující se opalovali a freediver se právě rozcvičoval :) Ještě před zanořením přišli další koupající a paní nám povídala, že dle její babičky zde potápěči dělají nějaký důležitý výzkum a že by se tam kvůli tomu neměli koupat :) Tak jsme jí přitakali a zanořili se na důležitý výzkum :))
 Projeli jsme lom sem a tam a tam a sem, našli a vyzkoušeli všechny atrakce, ozdobili pomníček a zanechali u něj své myšlenky… Ponor se vydařil a my spokojeni absolvovali dekovečeři v Miličíně a rozjeli se domů :)

21.-22.5.2011 Trhovky a Spálenka

Koupil jsem si novou hračku na focení pod vodou, napoprvé to jaksi nevyšlo a tak se ta pravá premiéra uskutečnila tento víkend na Orlíku. V sobotu se mnou jel Tom na Trhovky, kde je prý super viditelnost a také, že jo - připadali jsme si jako někde na Jadranu. Slunko pralo jak o život a místní osadníci se zde slunili a čvachtali ve vodě. Po důkladné přezkoumání těsnosti foto pouzdra, aby nedošlo zase k nějaké fatální nehodě, jsme šli na to. Zdejší atrakce, které zde vybudovali klucí z Tekkies dive bandy, se pro trénovaní skvěle hodí. Blbli jsme tu víc jak hodinu a moc se nám to tu líbilo - hlavně krásně čistá voda, pěknej úhoř a maxi candát. Dekožranici nám nabídli v místním restaurantu. Byly zde příjemné servírky, které nás dobře nakrmily. V neděli se mnou jeli na ponůrek na Spálenku Verča, Honza, Pavel, Ivča a Aleš. Výprava to byla veliká, úplná kavalérie. Domorodci na nás netvářili moc vlídně, když jsme se uvelebili přímo na pláži, ale nakonec pochopili, že ty těžký potápěčský cajky se v tom vedru moc daleko tahat nedají. Baráčky jsou na svém místě, hlídají je candát a malej sumeček, kteří byli velice přítulní. Po ponoru nás přemohl dekompresní hlad, ale až ve třetí hospodě nám něco uvařili. Obsluha sice pomalá, ale jídlo docela dobré. Byl to příjemně strávený víkend, díky všem. Zdraví vás kosatka Willy.

17.5.2011 Pro změnu zas Hříměždice

Minule se nám na Hříměždicích tak líbilo, že jsme se rozhodli akci zopakovat, byť tentokrát v podstatně menším počtu čtyř mužů. Viditelnost je pořád slušná a navíc bylo místy vidět skoro až na dno, čehož jsme využili třeba k prohlídce konstrukce s platy, která byla ve vhodných okamžicích viditelná z jednoho místa celá. Prima ponůrek to byl, i když velké ryby se tentokrát trochu poschovávaly. Po ponoru následovala dekopapka, tentokrát ve sladkoslaném duchu - taková čokoláda nebo polomáčené oplatky obalené anglickou slaninou - tomu říkám delikatesa :-) Prima večer!

11.5.2011 Hříměždice

Z „dobře informovaných zdrojů“ jsme se dozvěděli, že v Hříměždicích je vidět až na dno, což zde nebývá často. Neváhali jsme tedy, a na pravidelnou potápěcí akci jsme tentokrát vyrazili tímto směrem, a to rovnou v nevídaném počtu osmi ponoruchtivých. No, nutno poznamenat, že náš „jazyk“ měl sice v zásadě pravdu, ale zřejmě se nekoukal moc daleko od břehu – první tak tři-čtyři metry jsou opravdu mimořádně čisté (tedy na místní poměry v posledních letech), ale dál už je to „slapská klasika“. Aktivnější z nás si střihli rovnou dva ponůrky, méně aktivní sice jen jeden, ale nakonec jsme se všichni shodli na tom, že to byla po delší době opravdu příjemná změna a dobrá příležitost na potrénování všeho druhu, zpestřená překvapujícím množstvím rybek a ryb. Po ponoru následovalo obvyklý dekopokec s dekožranicí. Podávala se sice jen studená kuchyně, ale v teplé skoroletní noci nám to vůbec nevadilo. Nálada byla výborná a pod nebem plným hvězd a zářícím půlměsícem utíkal čas rychleji, než bychom sami chtěli. Než jsme se nadáli, byla půlnoc, a tak nezbylo, než vyrazit k domovům. prima akce!

8.5.2011 Bořená Hora

Na Bořence v sobotu vysadili sumce, no to se na něj musíme jet podívat, řekli jsme si s Tomášem. Nedělní ráno bylo slunečné, co si víc přát na focení rybiček pod vodou. Bylo zde dost potápníků, kteří využívali také pěkné májové počasí. Rychle jsme nastrojili cajky a hupky dupky do vody, ale ejhle Tomovi teče do rukavice. Kdepak nechal tesař díru he, nebo že by zklamaly nedostižné kubičky? Taky, že jo, kruh který drží na manžetě sjel. No nic, situaci jsme vyřešili briskně, majitel lomu mu půjčil mokrou rukavici a Tom se srdnatě zanořil do ledové vody. První byl na řadě vrtulník, pak jsme chvilku hledali na dně sumce, ale ten byl kdoví kde zalezlej, darebák. Dole byla docela kosa, a tak, s ohledem na badíka, jsme vyjeli dva metry pod hladinu a slídili po místní štice. Tu se nám podařilo objevit, ale oproti minule se vůbec nechtěla fotit. Aspoň tu byl jeden přítulnej wokoun, kterej si se mnou hrál na schovávanou dobrejch deset minut. Dnešní dekožranice se opět nekonala, neboť hubneme na léto do plavek :-) Zdraví vás kosatka Willy

  4.5.2011 Stará Živohošť

Ponor byl super, dekožranice žádná, protože hubneme, fotka jenom jedna neboť Tom si zapomněl vzít foťák a mě chcíplo při ponoru světlo. Zdraví vás kosatka Willy.

30.-1.4.2011 Setkání fotografů na Rumchalpě

Již několikáté setkání fotografů se tentokrát odehrálo na Rumchalpě. Velkého Honzu rafnul pes, a tak mě a malýmu Honzíkovi svěřil Verču a v sobotu ráno jsme frčeli k Rumcajsovu Jičínu, kousek za nímž se tento lom nachází. Je pověstný svými obr sumci, kteří jsou prý velice fotogeničtí. No, když jsme tam přijeli, žádní sumci zde nebyli, a kdyby jen to - voda do pěti metrů byla pěkně zakalená. No nic - příroda je proti nám, ale to se nedá nic dělat, a my musíme bojovat a nějaký ty fotky ulovit - zvlášť, když nám Pavel řekl, že nám ty medaile přivezl. Bylo zde hodně wokounů, ale fotit se nechtěli, pak také dvě parádní štiky hned kousek od plata, a také mraky malejch, kteří pózovali jako manekýny. No - někteří zde strávili víc jak hodinu a ulovili moc pěkný záběry. Následovala dekožranice, kterou připravila Verča, grilovaly se krkovičky a kuřecí prsíčka, no byla to mňamka. Pak se vybraly fotky a následovalo hodnocení, které se osvědčilo už na Leštince - hodnotili všichni co fotili. Po přidělení bodů se jsme si fotky zhodnotili navzájem. Já se dozvěděl, že moje předsádka je fakt na draka, a mám ji prej zahodit. No - při nočním ponoru jsem to vyzkoušel - a změna byla kardinální. Co já jen mohl vyhrát soutěží bez ní :-). Když lezu z vody, je nějakej podezřelej klid. Vykouknu na plato - tam všichni kolem pivního soudku plnýho svíček a všichni mě přejí k mým kulatinám. Bylo to moc pěkné překvapení a všem ještě jednou děkuji. Veselíme se hodně dlouho přes půlnoc a všichni se náramně bavíme. Ráno je krušné, dokonce spadne pár kapek deště, ale nakonec se vyjasní a my si užijeme ještě jeden parádní ponor. Pak následuje grilovací dekožranice, zvláště rozpečený hermelín se vydařil. Po té se rozloučíme a jedeme všichni domů. Byl to hezký víkend :-) Zdraví vás kosatka Willy.

27.4.2011 Náplavka

Ani jsme netušili, co nás zde čeká za překvapení po vynoření a přitom to začalo tak nevinně. Nastrojíme si cajky a rozdělíme se na hloubkový a mělký tým. Jediná perlička při přípravě na ponor - Radim prohledá celý auto a všechno kolem, je celej nešťastnej ještě víc než minule, když si zapomněl sucháč. Co se stalo ptám se? Nemám svůj oblíbený počítač… A není to ten, co máš na ruce? No, zasmáli jsme se a hurá do vody. Mělkej tým se zanoří a my si to štrádujeme k bójce, kde se hodláme zanořit. Když připlaveme skoro k ní, přibrzdí na náplavce auto, vyleze nějakej človíček a křičí na nás, né že půjdete za bójku. To víš že ne, dušujeme se, a před ní se noříme do hlubin. Viditelnost je nic moc, koukneme se na ponton a studnu, pak vyjedeme po lince na provizorku. U šachty se trošku zasekneme, protože Radim se chce podívat dovnitř. Pak to vezmeme podél skály nahoru a dekošíme asi v deseti metrech. Cestou potkáme pár wokounků a candátů, ale moc toho nevyfotím, neboť se mi vybil blesk. Když se vynoříme, na náplavce blikaj majáčky, z človíčka se vyklubal policista, a neboť měl již po službě, přivolal si na nás místní hlídku. Nakonec nám jenom domluví a odjedou. Na dekožranici si dáváme domácí uzený s hermelínem a čokoládovej perník. Ještě dlouho probíráme celý večer, až začíná být chladno, a tak vyrážíme k domovům. Zdraví vás kostaka Willy.

24.-25.4.2011 Předvelikonoční ponor na přístavišti a velikonoční na Leštince

Po čtvrteční totální tmě na Živohošti (teda jak pro koho) si chtěli kluci spravit chuť na přístavišti. Při nastrojování nás okukovala sličná maminka se svojí dcerkou, že prý ještě v životě žádný potápky na vlastní woči neviděly. Měly všetečné otázky, proč tam lezem, když je to tak špinavý, a jak dlouho nám vydrží bomby s kyslíkem a jestli tam budou nějaký mrtvolky. Doprovodily nás až k vodě a pak nás nechaly napospas slapským temným hlubinám. Tma se oproti minulému ponoru rapidně zlepšila, ale rybky se až na pár wokounků a plotiček někam ztratily. Na dekompresní žranici dovezl Venca (nezaměňovat s Úžasňákem) willnikající štrůdlík od maminky, po kterém se jen zaprášilo. Prostě pěkně strávený nedělní večer.

Druhý den jsem se jel podívat na Leštinku, neboť chodit na pomlázku už mě nebaví a proležet volno na gauči by byla ostuda. Na lomu bylo až překvapivě živo, a to mi bylo sděleno, že dobrá polovička potápníků už odjela. Voda nahoře je dost zakalená, ale pod pěti metry už je to pěkný, začíná se to horšit zase až úplně dole. Jeseteři jsou pořád v díře, na skanzenu se nic nezměnilo a kapři ve stromě se taky pořád válí, ale nejsou v tý mlze skoro vidět. Štička na mě mrkla, prohnala se kolem a byla fuč, ale i tak se mi velikonoční ponor moc líbil. Ivana mi dala dekompresní gulášovou polívku, perník se zajícem a velikonoční čokoládový vajíčko. Všechno jsem zblajznul, rozloučil se a vydal se k domovu, neboť zakaboněná obloha nevěstila nic dobrýho. Zdraví vás kosatka Willy.

21.4.2011 Živohošť

V probíhajícím jarolétě jsme si tentokrát dali spicha na Živohošti – na Náplavce je prý vidět S.Bella a Rovínek nám už zavřeli… Po zanoření nás popadla trochu depka – vidět bylo tak 20 cm. Slabší povahy propadaly panice, ale nakonec se to hlouběji trochu otevřelo na tradiční slapský metřík, no, co bychom chtěli víc, že… Vůně dekožranice nás nicméně vyhnala z vody dříve, než jindy, protože o pamlsky se tentokrát starala po dlouhé době se objevivší část krásnější části NEMO teamu v podobě WŠ – a bylo se na co těšit: jako vždy skvělý krabí salát s tousty a jako sladká tečka na místě pečený jahodový dort. Jako zákusek jsme si mohli zakrojit z výborné klobásky a nebo salámu, a nemohli chybět ani již pověstní želé medvídci. A protože konec dobrý - všechno dobré – prima akce to byla :-).

12.4.2011 Záhoří podruhé

Pokračování akce Záhoří se odehrálo toto úterý - na programu bylo další ujasňování podvodní situace a další kratochvíle. Něco se najít podařilo, něco až tak moc ne, ale v každém případě jsem si dobře zapotápěli. Společnost nám dělali obří candáti a řada další podvodní havěti v čele s pravým a nefalšovaným slapským rakem. Po ponoru následovala dekopárty s dekopárky, dekovaflemi, vynikající dekojahodami s dekošlahačkou a samozřejmě nemohla chybět ani pravá americká limonáda (to by nám pan zajíc dal, kdybychom na ni zapomněli). Prima akce!

9.4.2011 Velikonoční vajíčko v Jesenném

Každý rok se pořádá v Jesenném hledání velikonočního vajíčka. Není to kraslice, ale pořádný dřevěný vejce, to mrňavý by se asi hledalo dost blbě. Vyrazili jsme už v pátek s tím, že dáme noční ponor, ale trochu se to zvrtlo, neboť šampaňský bouchlo jen co se auto dalo do pohybu. Cesta nám proto uběhla velice rychle, ale někteří účastníci zájezdu po příjezdu ponor vzdali. Udělali velkou chybu, neboť zde byli velice přítulní kapříci a jedna malá štička. Když jsem vylezl, rozjela se párty která skončila ve tři ráno a bylo hodně veselo. Z pelechu nás vyhnala vůně vařených párků, který nám připravil Slávek. A pak se šlo na to, dokonce si nás přijela natočit TV NOVA. Výlov velikonočního vajíčka dokonale vyšel naší posádce, neboť ho Honza hravě našel ukryté v kesonu. Pak se šlo užívat si potápění v lomu. Marcela zde dokonce objevila obřího sumce o kterém se říkalo, že už není. Dekompresní oběd byl willnikající, podávala se kulajda a řízek se salátem a nádivkou. Pak se probíraly různé zážitky z potápění, až jsme se prokecali k dalšímu chodu. Slávek ugriloval kachničky a ty byly víc než dobrý, no prostě se na jazyku jen rozplývaly. Jako vždy zde bylo dobře a zase sem rádi přijedeme. Zdraví vás kosatka Willy.

5.4.2011 Záhoří

Při přemítání na téma "co s načatým úterním večerem" kohosi napadlo, že už jsme se dlouho nebyli podívat na hotýlek Záhoří. A jak jsme řekli,tak i udělali, teda až na některé jedince, kteří to vzali přes Živohošť. Ale co - kdo je dokonalý, že... V přehradě je poměrně dost vody, takže není vidět hlavní orientační bod - mělčina před Rovínkem. Navigace je tudíž ztížená, ale přesto jsme aspoň částečně uspěli a alespoň ti šťastnější z nás si mohli prohlédnout kýžené ruiny. Dokonce jsme objevili i sklípek, o kterém jsme dosud nevěděli. Co se dekožranice týče, tentokrát zazářil Willy se svou skvělou willčkou (něco jako bramboračka, ale MNOHEM lepší :-)) - Úžasňákův polévkový trůn se otřásal v základech! Doplňkem byl naprosto skvělý chleba, anglická slanina, vafle se šlehačkou, čokoláda, oplatky a samozřejmě skvělí gumídci. Probrali jsme kde co (příští rok jedem samozřejmě do Mexika, a kromě toho na Bali, na Galapágy, do Karibiku, Egypta, Chorvatska, Itálie, Norska, na Havaj a možná i na Slapy) a kochali se krásnou, temnou a tichou slapskou nocí. Prima akce!

3.4.2011 Slunečná neděle na Bořence

Dnešní neděle slibovala fakt krásný sluneční den, a jak by řekl pan Z - konečně začaly ty pařáky. Takže co dělat v takový den? Pořádně se zchladit. A kde? Třeba v lomu na Bořence. Všechno spískala Verča, která se chtěla podívat na vrtulník a přijela - jak jinak - společně s Honzou, já přijel s Honzíkem a Venca s Honhou, takovejch Honzů tady ještě neviděli :-). Spousta potápek měla stejný nápad jako my, a tak tady bylo docela živo. Malej Honzík chtěl taky do vody, tak jsme ho navlíkli do neoprénu, a přestože mu každý říkal, že je to ledový, tak si to nenechal vymluvit. Vlezl tam řekl, že je to moc studený a bylo po potápění. Viditelnost byla docela slušná, prolezli jsme všechny atrakce a dokonce narazili na dvě štičky, kapříka a pár wokounů. Na dekompresní žranici jsme se přesunuli do hospůdky ve Štětkovicích, kde výborně vařili. Po totálním přecpání a probrání všech potápěčskejch zážitků jsme se odvalili k domovům. Byla to příjemná neděle, všem dík za účast. Zdraví vás kosatka Willy.

29.3.2011 Zátoka Wrecků

Po dlouhých přípravách na ponor na Nové Živohošti, kde se prý pod vodou skrývá dosud neobjevený vrak tajného projektu atomového ledoborce ČSPLO, jsme se nakonec na poslední chvíli rozhodli pro návštěvu Zátočiny Vraků. Ukázalo se totiž, že dnešní účast bude více než hojná a riziko prozrazení očekávaného unikátního objevu tudíž enormní. Všude dobře, ale v Zátoce vraků nejlépe - ponor jsme si opravdu užili, nerozptylováni zbytečně dalekými rozhledy, a popoháněni k fyzické aktivitě kromě morálně-volních vlastností ještě rozpustile ledovou vodou. Takže paráda. Někteří z nás dokonce trefili i k Máně :-) No nicméně zanechme zbytečných stesků. Zatímco poslední opozdilci ještě vláčejí svůj zhmotnělý úděl do strmých schodů, na parkovišti už voní pravá a nefalšovaná Vencova dršťková. Po dlooouhé době je zas dekožranice jak má být, kromě dršťkové se nabízí slanina, vafle se šlehačkou, salámy, vynikající housky a chleba, čekuláda a spousta dalších pochutin, o americké limonádě nemluvě. Prostě opět skvělá akce v duchu nejlepších tradic WT, škoda jen absentujících členů stále se rozrůstajícího NEMO teamu - už nám fakt chybíte!

26.3.2011 Willká Amerika

Honha s Vencou se chystali na Ameriku kde se otevírala letošní potápěčská sezóna, a tak jsem se k nim přidal. Hlásili, že bude fakt ošklivo, ale až na pár černejch mraků ani nekáplo, takže se to tu dalo celkem přežít. Účast nebyla tak veliká jako v minulých letech, ale i tak jsme tu potkali spoustu kamarádů potápníků. Dokonce se na nás přijel podívat i pan Zajíc. Voda měla příjemných pět stupňů a viditelnost taky ušla. V lomu se prohání hejna wokounů a taky sem někdo nasadil obr kapry, jenom je škoda, že zmizeli raci, kterých tu bývalo hodně. Po ponoru se opékaly klobásky, speleologové předváděli, jak se zachraňuje v jeskyních, a probíhala družná zábava. Na dekožranici jsme si zajeli do Mořiny, kde je skvělá restaurace a výborně zde vaří. Po cestě ještě kluci ulovili pár keší, a pak už jsme se vydali domů. Byla to pěkně strávená sobota. Zdraví vás kosatka Willy.

26.3.2011 zBořená Hora

Dnešní den byl pro část Willyteamu ve znamení tréninku na Bořené Hoře. Teda jelikož se jednalo o část NEMO teamu, tak to spíš bylo sledování a dokumentování tréninku ostatních :o) a samozřejmě také přiučení se něčeho nového. V 10 hodin ještě zimního času jsme se dostavili na místo a pozorně sledovali výklad našeho velkého instruktora o používání stage a o zacházení s nimi. Poté se všichni vytratili mrznout a trápit se do vody a my jsme jen čekali a čekali a čekali a málem usnuli :o))))))) Když se všichni na kost zmrzlí vynořili a konstatovali, že už další ponor fakt ne, šli jsme si dát páreček a podívat se na video, jak se komu cvičilo a co kdo dělal špatně. Bohužel jsme se nějak nedozvěděli, kdo vlastně byl ten „Borec na konec“ :o)))) - tak třeba někdy příště… :o)

24.3.2011 Ždáň

Voda je sice pořád ledová, ale počasí se nám lepší, takže se to dá vydržet. Dnešní ponor jsme dali na Ždáni, kde máme krásný vzpomínky na tahání auta z močůvky - jo to byly časy. Voda je stále zkalená, ale i tak se nám zde líbilo, dokonce jsme potkali i pár rybek a nějaký ty podvodnický vraky. Na dekomenu se podávaly výtečné buřty na pivě, které ukuchtil Úžasňák. Jako příloha byly vafle se šlehačkou Made in Lidl. Pozvali jsme i kluky z Lucky Divers, kteří se zde také byli smočit, a moc jim chutnalo. Po dovyprávění pár podvodních historek a zblajznutí celého dekomenu jsme se s blížící půlnocí pomalu vydali k domovům. Zdraví vás kosatka Willy.

17.3.2011 Konečně zase Náplavka

Slapy rozmrzly a nám nezbývalo, než se zase vydat trochu smočit ploutev na rodnou hroudu. Po čtrnácti dnech sluníčka a jara se dneska počasí zbláznilo, takže viditelnost nad vodou a pod vodou byla chvílemi stejná (ne že by byly Slapy po zimně tak čisté, ale mlha se dala místy i krájet). To, že ještě před týdnem byl všude kolem led, bylo dost znát na teplotě vody - popravdě řečeno jsem měl strach, že trochu víc kýchnu, udělá to CINK a celé Slapy i s námi zase zamrznou, jako to jde udělat s podchlazenou lahví piva. Hrdinsky jsme si nicméně odbyli hodinový ponor, jako odškodné pojedli něco uzenin a trochu poklábosili a lehce prokřehlí vyrazili k domovům. Jaro prostě bude až příště. Ale i tak - po takové době zase prima akce :-)

12.3.2011 Potápění a plesání v Jeseném

Slávek pořád básnil o potápěčskohasičském plesání, které každý rok pořádá ve Vlastiboři, kousek od Jesenského lomu. No proč to nezkusit, když je vyhlášený svým kulinářským uměním. Slovo dalo slovo a já přibral do svého kosatčího auta kamarády Honzu s Verčou a za krásného slunečního počasí jsme vyrazili na sever Čech. Před akcí je třeba pořádně se vypotápět, abychom na tu mega dekožranici měli ten správnej apetit. Verča se chudák nakazila nějakým zákeřným bacilem a tak do vody nešla, ale já s Honzou jsme byli dost natěšení. Radost nám trochu zkazila bílá tma, která pod ledem panovala, ale i tak se nám podařilo v tý mlze objevit malou štičku. Jinak zde k vidění nebylo nic moc, a tak jsme to po necelé hodině zapíchli a šli se připravovat na ples. Slávek jako vždy nezklamal, v kulturáku se stoly prohýbaly pod willnikajícími laskominami, až oči přecházely, prostě dekožranice jak má být. Kapela hrála jeden šlágr za druhým, a my se protancovali a projedli až do časného rána. Tímto děkuji majitelům lomu, že nás pozvali a starali se o nás jako o vlastní. Bylo to super. Zdraví vás kosatka Willy.

27.2.2011 Lomeček

Náš tým se rozdělil na NEMO-tým, makací tým a flákací tým, a pak tu je ještě jeden týmový sólista, co se ještě potápí, ale samotného ho to fakt nebaví. Měli by jste se nad sebou zamyslet, dámy a pánové. Pro plánování vhodné lokality nejde tudíž použít kolektivní rozum, a proto je této činnosti potřeba věnovat obzvláštní péči. Místo pomalé a zdlouhavé pozemní rekognoskace jsem proto použil letecké snímkování, spojené se spektrální difuzní fotometrickoultrazvukovou analýzou tloušťky a charakteru ledové vrstvy, aby se jako optimální ledová plocha, schopná bezpečně unést moji maličkost i s kravkama na zádech, ukázal Lomeček Mrákov. A opravdu stálo za to sem zajet, i když je to trochu z ruky. Na místě už byl Milan Počinek a také měli dorazit kamarádi z Barakudy. Dnes se tu mluvilo víc německy, neboť se zde rozhodli naši zahraniční sousedi trénovat podlední potápění, a také to tak v lomu vypadalo - někdy nebylo vidět ani na krok. Nenechali jsme z Milanem nic náhodě, v rekordním čase nastrojili naše cajky a rychle do vody, abychom tam byli první. Viditelnost byla nádherná, něco kolem desti metrů, a hejna všech různejch ryb. Zvláště úžasné byli dvě štičky, s kterejma jsem si hrál snad půl hodiny, ale když přišlo na focení, tak se mršky pokaždý rozdělily. Pak se mnou pobyl pan candát, a občas se na mě přišla podívat i hejna tolstolobiků a kapříků. Prostě to byla nádhera a já zde strávil sto dvě minuty čistého času. Zbaštil jsem dekompresní čočkovku, pokecal s kamarádama a pak vyrazil k domovu. Zdraví vás kosatka Willy.

17.2.2011 Výlet do Papiňáku

V rámci léčebně-preventivné péče o některé členy našeho teamu jsme se rozhodli, že vyzkoušíme doposud nepoznané a zajedeme si udělat ponor do vyškovské mokrosuché komory. Po dlouhých přípravách se nakonec vlivem zákeřných chorob výprava poněkud smrskla na čtyřhlavou, a když jsme za chlístovkého kuropění nakonec vyrazili, zůstali jsme nakonec jen tři, zatímco čtvrtý člen teamu se přidal k chorobnému křídlu a místo do Vyškova zamířil do kladenského špitálu. Cesta proběhla vcelku v klidu, i když první kilometry tomu zrovna nenapovídaly. Pak se už ale zaječí packy s volantem skamarádily a jelo se jak po másle. Dokonce tak, že jsme byli na místě skoro o hodinu dřív a zbyl čas ještě na jeden keškoúlovek. No a pak už jsme vyrazili po šipkách „Armáda“ přímo na místo činu. Vedeni přesným popisem ŠN a taky trochu intuicí jsme za chvilku bušili na závoru jednoho přísně utajeného objektu, v jehož areálu se nachází kýžená tlaková nádoba. Také ostatní účastnící akce se vzápětí dostavili, takže jsme po krátké prohlídce celého zařízení a upřesnění plánu ponoru a výnoru mohli nastrojit cajky, naskákat do gum, narvat cajky i sebe do hrnce, narvat sebe do cajků a pak konečně s úlevou napadat do vodní části komory trochu se ochladit. No a za chvíli už to začalo syčet a nám nezbylo, než si držet klobouky, a profukovat uši, protože se jelo z kopce. Udržet v hladkém bazénku stabilitu bez ploutví nebylo tak úplně snadné, tak jsme se chvíli bavili všelijakým balancování, odšťuchováním a pošťuchováním a vůbec šťoucháním, ale pak už na nás nějak dolehla únava z ranního vstávání a jen jsme podřimovali. Po půlhodině začala postupně číslíčka na počítačích poskakovat zpátky, až jsme se z třiceti metrů octli ve třech. No a pak celý stroj naposledy zasyčel, v kabině se zlehka zamlžilo, ocelový poklop se otevřel a bylo po všem. Pravda, čekali jsme přece jen o pár minut delší deko, takže naše počítače svorně skončily v error módu, ale aspoň jsme v praxi ověřili, jak zbytečně jsou konzervativní. Po ponoru se na naše pokusné králíky – tedy pardon, zajíce – vrhl lékařský team, který po troše ladění neposlušné elektroniky shledal, že vše je v naprostém pořádku, a celý experiment tím byl slavnostně ukončen. Nicméně k ponoru samozřejmě patří řádná dekožranice, takže naše první kroky resp. kilometry směřovaly do blízkého hotýlku, kde jsme si nacpali břich, a pak už vesele pokračovali k domovům. Byla to moooooc zajímavá akcička v prima společnosti!

12.2.2011 Leštinka

Tuto sobotu se zde konala fotografická soutěž, a protože se tu vždy sejde dobrá partička lidí a taky se tu člověk i něčemu přiučí, tak sem také rád jezdím. V pátek večer lilo jako z konve a vál pěknej severák. To bude zítra den, říkali jsme si, a debatovali o tom v hospodě pod borovicí. Ve dvě ráno jsme si řekli, že to necháme osudu a šli na kutě. Ráno nás probudil pěknej mráz, ale slunko pražilo jak o život, a to nám vydrželo celý den, prostě ideální počásko na focení pod vodou. Po prvním ponoru následovala pořádná dekožranice, grilovala se krkovička a kuřecí prsíčka. Pak se šlo ještě na jeden ponůrek, protože podmínky byly prostě ideální. Potom každý musel vybrat dvě nejhezčí fotky, které dal do soutěže. Letos se hodnotilo tak, že každou fotku ohodnotili všichni soutěžící a dali jí příslušné body, takže jsme si vítěze vlastně vybrali sami. První místo obsadil plným počtem bodů Franta Pudil, na druhém místě se umístila Marcela Hovorková a na třetím Veronika Matějková. Všichni tři vsadili na krásu ledu a jejich fotky byli opravdu krásné. V neděli ráno se šlo ještě jednou do vody a pak se na dekožranici grilovaly špízy a sýr zvaný výheňák. Byl to hezký víkend s prima lidma.

Zdraví vás kosatka Willy.

1.2.2011 Náplavka

Náplavka nás přivítala celá pod ledem a to se nestává často. Ponor byl super, potkali jsme samé zajímavé rybky takové se každý ponor nevidí no co vám budu povídat moc jsme si to užili. Po ponoru jsme se nacpali dekompresníma buřtama uvařenýma na pivě a s cibulí. Na tenhle večer budeme vzpomínat ještě dlouho. Zdraví vás kosatka Willy.

25.1.2011 Koranda

Zátoka na Korandě byla zamrzlá, ale to nás rozhodilo jenom na chvilku, po vzoru ruských ledoborců jsme si nakonec cestu do hlubin prorazili. Plán ponoru najít mlýn se nám po půl hodině podařilo splnit, cestou nás doprovázeli wokouni, candáti a také jeden sumeček. Po probourání se na hladinu a uklizení cajků následovala mega žranice - jeden fuet, k tomu slaný tyčky a jako sladká tečka na závěr studentská pečeť. J jo málem bych zapomněl, že se ještě podávaly dva druhy čaje. Jo byl to skvělej večer a kdo nebyl ten prohloupil. Zdraví vás kosatka Willy.

22.1.2011 Miličín

Potápění na Miličně pod ledem vždycky stojí za to, a tak jsme se dnes rozhodli, že se tam dostaneme, i kdyby tam byl metr sněhu. Naštěstí to nebylo tak dramatický, a moje kosatčí auto vyjelo nahoru jako po másle. První na řadě byla prohlídka tloušťky ledu - nebylo to tak hrozný a díru jsme vytvořili v cuku letu. Pak už zbývalo jenom nastrojit cajky a šup do vody. Někteří jedinci zase hnedle z tý vody zase hezky rychle vylítli poté, co zjistili, že maj místo sucháče průtokáče. A pak začala krasojízda po místních atrakcích, viditelnost byla tak pět až šest metrů, takže to docela ušlo, a my si to hezky užívali. Je tu dokonce i nějakej život, potkali jsme sumčí mládě a dva přemrzlé wokouny. Po hodině potápění nám začalo bejt líto Honzy, kterej chudák mrznul na břehu, a tak jsme šli ven. Na dekožranici se jelo do restaurantu k Černému koňovi - prý tam výborně vaří. A fakt nezklamali - moc jsme si pochutnali a pak vyrazili domů. Dík všem za příjemně strávenou sobotu. Zdraví vás kosatka W.

19.1.2011 Koranda

Abych vytáhnul Úžasňáka na ponor, navrhnul jsem, že pojedeme na Korandu neboli - jak my nazýváme tuto lokalitku - k prudivému pánovi. Připojili se ještě Tom a Radim, takže sestava byla celkem slušná. Počasí nám vyloženě přálo, neboť zase začalo sněžit a mrznout, takže cesta připomínala spíš kluziště, než cokoliv jiného. To nás ale nemohlo odradit, a na osmou večerní se doklouzali všichni dnešní účastníci. Viditelnost nebyla nic moc, klasická Slapská, tak něco kolem metru, ale my si to i tak užívali. Přišlo se na nás podívat hejno wokounů, pár candátů, nějaká ta štička a taky sumec. Voda měla příjemné čtyři stupně a tak jsme si to zde užívali skoro hodinu. Po ponoru vytáhnul Úžasňák hrnec ještě horkých buřtů na pivě, které ukuchtila jeho dcerka Kačka, a my je zblajzli jak malinu. Tak byly willnikající, prostě úžasná dekožranice jako vždy, když jede mistr Ú. Dík všem za příjemný večer. Zdraví vás kosatka Willy.

13.1.2011 Náplavka

Na náplavce roztál sníh, a tak jsme sem po dlouhé době zase zavítali. Sešli jsme se tři potápníci a jeden nezávislý pozorovatel, který nám dělal světlonoše. Než se nastrojili cajky, lilo jako z konve, takže rychle hupky dupky pod vodu. Slapy se dost odpouští, takže turbíny hučely na plný obrátky a pod vodou byl pěknej rachot. Velice nás překvapila krásná viditelnost tak do třiceti metrů, pak už je to horší. Potkali jsme i pár rybek a strávili zde příjemnou hodinku. Dnešní dekožranice byla velmi skrovná, podávaly se pouze želé medvídci a americká limonáda, prostě po těch vánočních opulentních žranicích musíme trošku zhubnout :-). Byl to příjemný večer. Zdraví vás kosatka Willy.

9.1.2011 Neděle v Cerekvi – ale které?

Po fenomenálním úspěchu podlední akce minulý týden jsem usoudili, že Nápalavku necháme ještě chvilku odpočinout a také tento víkend se podíváme pod led. Volba padla na lokalitu poněkud vzdálenější, ale co s načatým weekendem, že :-) takže jsme se v neděli před polednem sešli v nevídaném počtu třinácti hlav před lomem v Horní Cerekvi. Pravda, tedy ne všichni, ale Cerekví naštěstí není tolik, aby se i zbloudilcům (no dobře, zbloudilci) nepodařilo nakonec přece jen dorazit do té správné a mohlo se jít na to. Vyzkoušeli jsme si motání šňůr, honění kaprů, zkusili jsme si, co je pravdy na hesle „hlavou led neprorazíš“, prolezli místní atrakce a hlavně jsme si užili zdejší krásné viditelnosti. Pod ledem jsme opět strávili něco přes hodinu pohodového koupání a zdejší pověstné schody tak byly vítaným zahřívacím zpestřením. Po chvilce disputací a okukování krásného lomu v tajemném, mlhavém oparu jsem se přemístili do místního hotýlku na zaslouženou dekožranici, které jsme se po necelé hodině a půl také skutečně dočkali, takže akcička neměla chybu. Moc příjemně prožitý den, a dík za něj patří nejen všem zúčastněným, ale i místním potápníkům, kteří nám umožnili využít perfektní zázemí téhle lokalitky.

2.1.2011 Podlední premiéry v Hříměždicích

Po dlouhém čekání konečně nastala ta prvá zima, dokonce se v některých lomech objevil i led, tak jsme si řekli, že je nejvyšší čas zasvětit naši novicku do tajů podledního podvodničení. Po dlouhých úvahách padla volba na Hříměždice, protože Willičín je sice blíž, ale nechtělo se nám tahat cajky takovou dálku ve sněhu :-). Zpočátku to vypadalo na opravdu důstojnou sestavu, ale postupně nějak odpadal jeden za druhým, až jsme se sešli v poněkud komorním pětihlavém, byť dvojpohlavním společenství :-). Na druhou stranu jsme na Hříměždicích nebyli sami, takže i tak tam bylo rušno až dost. Počasí nám přálo, takže po vykutání resp. obnovení děr a příjezdu opozdilců (teda opozdilce, no dobře, pardoooon) jsme šli bez většího otálení do akce. Premiérová podlednice Daily zvládla svůj první ponor v tomhle prostředí na výbornou, když si vedla jako ryba ve vodě a vydržela se v ní cachtat skoro hodinu. Obzvlášť hrdinsky se k akci postavila taky nečekaně se dostavivší Marina, která vklouzla pod led v mokré kombinéze, brrrrrrr :-), a i těch pár minut ve vodě si zaslouží extra ocenění. Po krásném ponůrku samozřejmě musí následovat neméně krásná dekožranice, takže jsme se přesunuli do blízkého restaurátu, kde jsme doplnili tekutiny, nacpali břicha a ohřáli útroby,a nezapomněli jsme při tom ani na naše chybějící členy a členky, ztělesněné v podobě zaječího woodoo. Na závěr ještě proběhl krátký letecký den a mohli jsme vyrazit zpátky k domovům. Moc prima den :-)