Obnovení sochy Sv. Jana Nepomuckého ve Svatojánských proudech

19.5.2012

VIDEO  ///  FOTKY

JAK VZNIKALA SOCHA POD VODOU - KROK ZA KROKEM

Všechno to začalo vlastně strašně dávno – skoro na den přesně před čtyřmi lety, kdy někdo v euforii po úspěšně skončeném znovuumístění Ferdinandova sloupu na skálu Sedlo furiantsky prohlásil, že do roka a do dne bude vedle stát taky Svatý Jan Nepomucký, aby tam Sloupu nebylo tak smutno a taky aby Proudy byly jako dřív....

Jak už to tak bývá, po euforii přišlo vystřízlivění. Naťukli jsme několik možností, jak k takové soše přijít, a tak, jak nám nad nabídkami lezly oči z důlků, původní nadšení trošku vyprchávalo. A uplácat Nepomuckého z betónu se nám přece jen nezdálo být to pravé řešení, i když…

Na druhou stranu, myšlenka úplně neusnula, a jak jsme se tak občas zatoulali pod náplavku, tu a tam jsme něco málo okoukli, vytipovali místo, kde by (jednou) mohla socha stát, natáhli občas nějakou tu šňůru. Uplynuly tři roky, myšlenka v nás pořád hlodala jako červík. Jirka za technologického přispění pana Zajíce dokonce na zahrádce ve volných chvílích začal tvořit pokusného samo-domo Nepomuka, ale pořád ne a ne přijít ten správný impuls.

A pak se to najednou stalo. Jirka s Janou po tisící lustrovali internet a vymýšleli, jak přijít k soše, když jim padly do oka stránky sochaře Petra Váni. Napsali mu – původně o radu, jak se taková socha vyrábí, sešli se, všechno se nechalo ještě chvilku uležet a rozmyslet (nejprve to vypadalo, že nejbližší volný "termín" bude mít sochař tak za 4 roky), ale pak se se začaly dít věci - v říjnu se Petr Váňa ozval s tím, že ho myšlenka tak zaujala, že do toho jde hned. Všechno se podařilo tutlat až do vánoční besídky v prosinci 2011, kde nám neznalým dvojice oznámila, jak se věci mají, a že socha bude. A navíc ne „někdy“, ale teď hned tak, aby bylo možné sochu vrátit do Svatojánských proudů opravdu stylově - na závěr Svatojánského týdne Navalis 2012, 19. května. Mezi tím už se začala rozjíždět neuvěřitelná mašinérie – nebo spíš koncert – Petra a jeho týmu. Ono totiž udělat sochu není jen tak a půlrok se ukázal jako termín vpravdě šibeniční, vypočtený doslova na dny. A navíc to není jen o soše z kamene. Bylo by škoda, aby unikátní pojetí sochy, které sochař Petr Váňa navrhl, zůstalo ukryté jen a jen pro potápěče, takže kromě kamenného originálu vznikne i několik bronzových odlitků sochy. Ostatně – výtěžek z prodeje odlitků je jediná cesta, jak alespoň částečně tvorbu sochy umělcům financovat. Jenže je to další mravenčí práce s tvorbou forem a odléváním a taky to znamená pořádně zapracovat na propagaci celé akce. Je toho zkrátka spousta a úkoly se nabalují jak sněhová koule, valící se ze svahu.

Nadšení Pana Sochaře a jeho lidí se ukázalo jako nakažlivá věc – do příprav se postupně zapojili – tu tím, tu oním – v podstatě všichni členové Willyteamu a spousta dalších lidiček.

Naším hlavním úkolem bylo připravit pro sochu patřičné místečko na dně, vybudovat podstavec a samozřejmě jsme chtěli mít také detailně zdokumentované, jak taková socha vzniklá. Dál bylo potřeba připravit technologii na spouštění, vymyslet, jak dostat sochu na Slapy, a spoustu dalších věcí. No a samozřejmě domluvit tisíc a jedno povolení od mnoha úředníků, bez nichž by se tato akce také uskutečnit nemohla.

A tak nějak poznenáhlu a nenápadně se udála ještě jedna věc – motiv, který Petr Váňa pro sochu zvolil, obrátil naši pozornost od prvoplánového uvedení Svatojánských proudů do „původního stavu“ k tom, kdo to vlastně Jan z Pomuka byl, a k legendě, která se k jeho životu a smrti, jejíž okamžik socha zachycuje, váže. Najednou jsme si začali uvědomovat, že celá práce dostává nečekaný, ale o to zajímavější rozměr – připomínku, že i v našem zblázněném a upachtěném světě jsou věci, za kterými stojí zato stát…

Ale dost filozofie… Jak socha vznikala je podrobně zmapované TADY, takže jen stručné shrnutí klíčových dat:

• 6.8.2011 První mail Petru Váňovi
• 14.8.2011 První setkání s Petrem Váňou
• 14.10.2011 Petr Váňa oznámil rozhodnutí „jít do toho“ hned
• 9.12.2012 Oficiální oznámení realizace projektu na vánoční besídce Willyteamu v Týnci nad Sázavou
• 15.2.2012 Výběr kamene na sochu v lomu v Božanově
• 7.5.2012 Dokončení sochy
• 9.5.2012 První zkušební ponoření v Aquaparku v Čestlicích
• 12.5.2012 Slavnostní vernisáž v Karlíku
• 15.5.2012 Vysvěcení sochy biskupem Janem Vokálem na Navalis 2012, přímo na Vltavě pod Karlovým mostem
• 16.5.2012 Transport sochy parníkem Nepomuk z Prahy na Slapy


No a pak nastal den D – 19. květen 2012. Zatímco první předpovědi počasí nás strašily zimou a deštěm, s blížícím se sobotou se vyhlídky stále vylepšovaly a ráno nás na Slapech vítala modrá obloha a údolí zalité sluncem. Skoro tunový podstavec sochy byl už od pátku umístěný na plošině, na náplavce stálo zaparkované auto Potápěčské stanice, svědčící o tom, že Milda a jeho tým jsou jako správní profíci v pravý čas na správném místě, takže zbývalo naložit asi tunu potřebností na prám a plošinu a (za lehké improvizace) na Náplavce vztyčit a vybavit informační a občerstvovací stánek - a to už se začali scházet i sjíždět vzácní hosté, kamarádi, reportéři většiny světových stanic a vůbec všichni zájemci.

Přítomen byl samozřejmě i Mistr, který přímo na místě a za obdivného mručení publika ještě lehce „doladil“ patu sochy tak, aby přesně sedla na podstavec – oba tyto díly se totiž poprvé potkaly až tady na Slapech. Podvodní družstvo Willyteamu a Milda a jeho tým si zatím na pracovní plošinu nastěhovali několik hromad podvodnických cajků.

No a přesně úderem deváté se šlo na to. Nejprve byla socha přemístěna na plošinu a naposledy zkušebně sestavena. To byla ta správná chvíle pro její symbolický „křest“ šampaňským, která se posledních 14 dní chladilo na dně Vltavy přesně v místech, kde bude socha stát. Zatímco si obecenstvo pochutnávalo na zaječím mrkváči, podstavec se – pod vedením vrchního spouštěče Vency - pomaličku ponořil do vody. Když už čouhal jen kousek, byl na jeho vrchol na nerezový trn a speciální tmel usazen spodní díl sochy a nakonec - stejnou technologií - až nahoru ruce s andílkem. Poprvé tak byla celá sestava opravdu kompletní a pevně spojená v jeden celek. Celé soulodí se sousoším se potom opatrně přesunulo na „místo činu“.

Po ukotvení k připraveným ocelovým lankům už spouštění pokračovalo za asistence potápěčů a přesně v 11:59 se nad sochou na věky věkův „zavřela voda“. V to chvíli se stalo to, co asi nikdo nečekal – Petr Váňa, který do této chvíle na plošině hlídal každý pohyb sochy, se bleskově svlékl a skočil šipku do chladné vody, aby se se „svým“ Nepomuckým naposledy rozloučil přímo v jeho novém domově


Potápěči potom do akce zapojili připravené plováky a spouštění mohlo pokračovat. To už byl ve vodě i Milda, který prostřednictvím komunikačního zařízení zprostředkoval „pozůstalým“ na pontonu a plošině doslova přímý přenos včetně okamžiku, kdy socha ve 12:37 dosedla přesně na plánované místo.

Ten kámen, který v té chvíli spadl ze srdce všem zúčastněným, muselo být slyšet hooodně daleko :-).

No a po vynoření potápěčů už následovalo jen slavné a vysmáté finále, jehož hlavním bodem bylo samozřejmě velké a upřímné poděkování autorovi sochy Petru Váňovi včetně udělení čestného členství ve Willyteamu, a samozřejmě nemohla chybět ani zasloužená a gastroteamem perfektně připravená dekoparty, všeobecné loučení a užívání si pocitu dobře vykonané práce, jejíž výsledek tu snad po nás všech vydrží pro dalších pár generací…

 

Moc si přejeme, aby Svatý Jan nebyl na dně Slap „jen“ atrakcí pro potápěče. Doufáme, že jako správný patron ochrání všechny ty, kteří se jej vydají hledat do temných, studených a tajemných vod, a taky věříme, že nám navždycky a velmi osobně bude připomínat legendu o chlapovi, který v okamžiku volby mezi ctí a smrtí odmítl zradit svoje přesvědčení…

Jak o tom tak píšu, tak najednou zjišťuji, že je mi vlastně trochu líto, že je celá věc už u konce... Určitě budou další nápady a další bláznivé akce, ale věřím, že zrovna tahle pronikla každému, kdo se k tvorbě sochy dostal blíž, navždycky hluboko do duše a pod kůži a cítím, že je to jeden z okamžiků, kterých člověk v životě zas tak moc nezažije... Bylo mi ctí, dámy a pánové...

21.5.2012 ŠDR

***

Kdo všechno za to může aneb Velké poděkování:


Petru Váňovi a jeho týmu (PV – šel do toho, navrhl a vysochal sochu, Hynku Shejbalovi, který dal syrovým kvádrům kamene ten správný tvar a Dominice Rečkové – za všechno „to okolo“, bez kterého by to nešlo);
Willyteamu (jasně že celém, ale prostě mi to nedá, abych nevybral aspoň tři klíčová jména: Vencovi, o kterém většina účastníků možná ani neví, ale to on jednak domluvil a vyřídil spoustu úředničiny, ale hlavně jako šéfkonstruktér, tvůrce spouštěcí plošiny a vrchní technolog vzal na sebe tu šílenou odpovědnost za dopravu celé sochy pod hladinu – klobouk dolů, Dědo :-), Rozruchovi, který to všechno dotáhl až do vítězného konce, a Zajdovi, jeho pravé ruce a vrchnímu kameramanovi);
Petru Andrtovi a celému týmu Potápěčské stanice v.o.s. v čele s Mildou Hatákem za spoustu rad při technické přípravě akce a za nezištnou a naprosto profesionální  pomoc při usazení sochy;
Josefu Holubičkovi a Markétě Komárkové z Povodí Vltavy a Petru Pávovi, nejvrchnějšímu hráznému na Slapech, za neskutečné pochopení při všech jednáních a kejklích, co se na přehradě v této souvislosti děly;
Hynku Benešovi ze Státní plavební správy za mimořádné pochopení a vstřícnost při vyřizování nutných lejster a razítek;
Zdeňku Bergmanovi a společnosti Pražské Benátky za to, že všechny ty taškařice kolem sochy začlenil do hlavního programu Barokních slavností Navalis 2012 a ještě nám sochu odvezl „salonní rychlolodí Nepomuk“ na Slapy;
• Monsignoru
Janu Vokálovi, biskupovi hradeckému, který sochu na Pražských Navalis vysvětil;
Muzeu Karlova mostu za vystavení jednoho z bronzových odlitků sochy;
• Aquaparku
Aquapalace Čestlice za zapůjčení prostor ke zkušebnímu potopení sochy;
• Podniku Granit Lipnice s.r.o. za dodávku kvalitního božanovského pískovce, z něhož byla socha vytvořena;
Všem ostatním, kteří v projektu nechali ohromné množství času a spoustu peněz jen za dobrý pocit, že „byli u toho“;
A ještě dalším, kteří aspoň drželi palce a na dálku nám fandili.

***

Celý příběh vzniku SOCHY POD VODOU najdete ZDE

***

INFORMACE PRO POTÁPĚČE

Socha  Svatého Jana Nepomuckého se nachází poblíž skály Sedlo na dně Slapské přehrady. Za normálního stavu vody je pata sochy v hloubce 41 metrů. POZOR!!! Slapy jsou velmi zrádná lokalita - i v horkém létě je voda při dnu přehrady studená, obvyklá viditelnost při použití kvalitní lampy nepřekračuje 2 metry a při neopatrném zvíření sedimentu ze dna se okamžitě mění na úplnou nulu. Jde tedy o lokalitu vhodnou výhradně pro potápěče, disponující velkými zkušenostmi, odpovídající technikou a schopnostmi. Při cestě k Soše doporučujeme použít linku vedoucí na Sedlo. Ta začíná cca 100 metrů před Náplavkou v hloubce cca 8 metrů. Ve třiceti metrech z ní odbočuje doprava další, zřetelně označená šňůra, která vede přímo k Soše. Ponor k Soše je také možné spojit s ponorem na Sedlo - socha je vyvázaná i od trámku na okraji Sedla - viz schéma Ponor k soše je VŽDY dekompresní, použijte vhodné postupy a směsi!

***

Další fotogalerie:   Willy /// Radim /// Eugen Kukla

Média: ČRo  /// TV Prima /// ČT  /// Časopis Moje země

Další odkazy:  Svatý Jan Nepomucký  ///  Jak vznikala SOCHA POD VODOU krok za krokem /// Svatojánské proudy  ///  Potopení repliky Ferdinandova sloupu v květnu 2008

Aktualizace 06.10.2012